Zmíníme se o Angole a to proto, že se v této oblasti pěstuje snad nejkvalitnější robusta, je zastoupena 98 procenty z celkové produkce kávy. Angolská káva má drobné až střední zrno a obsahuje i zrna perlová. Zpracovává se pouze suchou metodou.

Coffea Arabica - Kávovník arabský. Druh keře kávovníku, který roste ve výškách 800 - 2000 m.n.m. v oblastech v Brazílii, Kolumbii, Mexiku a zbytku střední ameriky. Vzhledem k ušlechtilosti má kávovník Arabika podíl cca 70% na celosvětové produkci kávy. Obsahuje méně kofeinu ( 0,9 - 1,4 % ) a více kyselin než káva Robusta. Zrnka této kávy jsou větší a delší a v podobě zelené kávy mají zeleno-modrou barvu. Káva Arabica je lépe hodnocena, jelikož obsahuje větší množství přínosných látek a chutí.

Když si půjdete koupit kávu a bude podezřele levná, nevěstí to nic dobrého. Někdo má rád klasickou mletou kávu, tedy turka, jiný propadl instantní kávě, která se vyrábí z kávového extraktu. Mletá káva se rozděluje do dvou jakostních skupin -arabika a méně kvalitní robusta, případně jejich směs. Složení výrobku by mělo být na etiketě. Arabika není moc hořká, má sametově jemnou chuť. Robusta chutná hutněji, hořce, ale chybí jí příjemné aroma. Jedná se o kávu nevalné kvality používanou kvůli nízké ceně.

Ochucování kávy našlo poprvé místo na trhu v 70. letech 20. století ve Spojených státech. Ochucování se používá především u levnějších odrůd, které mají zrna slabší kvality. Zrna se před upražením postříkají nosným olejem a po upražení se ochutí různými aromatickými látkami, které jsou syntetické anebo přírodně identické.

Nejčastěji používanými ochucovadly jsou mandle, čokoláda, amaretto, máta, skořice, kardamom, nejrůznější oříškové příchutě, mandle, muškátový oříšek a moka. Také jsou často používané ovocné příchutě, především malinové, banánové, pomerančové a citrónové. 

V Arabských zemích je velmi oblíbený kardamom, který překryje hořkou chuť silné kávy. Také je možné společně s kardamomem přidávat malé množství šafránu. Pro Itálii je typická skořice, v Mexiku se přidává kromě cukru a skořice i hřebíček a v Belgii je nejvyhledávanějším ochucovadlem čokoláda. Ta se dodává ke kávě balená anebo se v nápoji přímo rozpustí. V Rakousku bývá zvykem do vídeňské kávy přidávat malé množství sušených fíků.

Velmi lahodné jsou kávové nápoje v kombinaci s malým množstvím alkoholu. Opět má každá země trochu jinou kulturu a tedy i jiný druh alkoholu, který je charakteristický pro danou oblast. Ve Francii se například káva dochucuje likéry, calvadosem, jablečným normandským brandy anebo cognacem. V Řecku se používá anýzový likér „ouzo“. Švýcaři přidávají nápoj vyrobený z třešní (tzv. „kirsch“); v Británii je typická whisky (často irská nebo skotská). Obyvatelé Belgie mají jako své oblíbené ochucovadlo hruškovici.

Pikantní chuť může kávě dodat i plátek citronu anebo pomeranče; lidé zabývající se zdravou výživou doporučují místo cukru sladit medem.

Ale zcela nejběžnějším aromátem kávy je všeobecně rozšířené mléko, které se má používat výhradně se sníženou tučností, protože tuk překryje jemné chuťové nuance spařené kávy. Historické prameny uvádí, že káva s mlékem se pila už od konce 17. století a dnes zažívá velký rozmach v Evropě i Americe. Existují však také země, kde se mléko do kávy nikdy nepřidává a těmi jsou Jemen a Etiopie, odkud původně kávovník pochází. Také se káva s mlékem nepije ani v Turecku.

Na světě je tedy velmi mnoho způsobů pití kávy. Ve Švýcarsku je například oblíbená ořechová káva, do které se ořechy nepřidávají. Přesto jsou z kávy Café noisette cítit, protože jde o silně extrahovanou přefiltrovanou kávu, která je ochucena třešňovicí a smetanou.

V Dánsku si můžete dát Kopenhagen, která chutná po skořici a hřebíčku, je sladká a podává se s rumem. Obdobná káva se jmenuje v Německu Farizejská káva.

A ve vzdálených a pro nás exotických zemích i káva voní exotikou. V Tunisku se káva podává s vůní pomerančových květů, v Maroku se pije instantní káva, do které se přidávají plátky z pomeranče a pomerančová šťáva. Na Havaji můžeme dostat kávu posypanou kokosovou moučkou a brazilskou specialitou je zase kakaová káva. Jde o velmi kalorickou sladkou kávu, ochucenou kakaovým likérem a nezbytným kopcem šlehačky.

Aromatizování kávy může mít často i jiné důvody než ozvláštnit již dobrou kávu. Kávy se často stříkají chemicky, aby se zakryla nekvalitní káva – aby voněla i když není čerstvá, ale na chuti to bohužel nic nespraví. U instantních káv je aromatizace dokonce nutností, protože jinak by vůbec chutí nepřipomínala kávu.

Když jsou kávy aromatizovány, tak se aroma často zachytí i na mlýnku či kávovaru a nejde smýt. Zůstává na přístrojích a po nějaké době se začne rozkládat a přístroj proto může začít páchnout apod.

Dnes vzniká nová profese – barman kávy, tzv. barista, který se pokusí udělat kávu upravenou a promyšlenou až do posledních detailů, dává vzniknout kávě s osobitou chutí i vůní. Káva nezaujme jenom chuťovými vlastnostmi, ale upoutá i vzhledem a originální podobou.

V roce 1998 byla založena mezinárodní organizace Speciality Coffee Association Of Europe (SCAE). Tato organizace každoročně pořádá soutěže mistrovství světa baristů, které se konají v různých městech světa. V letošním roce půjde již o 6. ročník a uskuteční se v americkém Seatlu. V České republice probíhá obdobná národní soutěž s názvem „Mistr kávy“ a její organizací je pověřen koordinátor SCAE a velký milovník kávy Roberto Trevisian.

Cílem soutěže je nejen dosáhnutí podávání kávy zákazníkům v co nejlepší kvalitě na profesionální úrovni, ale i vlastní kreativitu a tvořivost barmanů. Soutěž tak umožňuje výměnu nápadů a informací pro práci s kávou.

Je zde odborná šestičlenná podpora (dva technici a čtyři degustátoři). Soutěž probíhá pod odborným dohledem, za plné komunikace s moderátorem i s porotci a úkolem je připravit za čtvrt hodiny čtyři espressa, čtyři cappuccina a čtyři volné nápoje na bázi espressa. Hodnotí se dodržování všech postupů, časový limit, zručnost barmana a chuť výsledné kávy. Každý ze soutěžících, který se zúčastnil kvalifikace, semifinále anebo finále získá certifikát se svým jménem a počtem bodu, které získal.

Co se u nás bohužel na soutěži opomíjí, je kvalita kávy, o které se vůbec nemluví a téměř neklade důraz, ač kvalitní káva je nejdůležitějším pilířem dobrého espressa.

Káva bez kofeinu se podílí pouhými 10% na světové spotřebě kávy. Názory na ni se různí a je jasné, že milovníkům zrnkové kávy ani moc chutnat nemůže, má totiž zcela nesrovnatelnou chuť s kávou kofeinovou. Odstraněním kofeinu se zároveň z kávy odstraní i chuťové a aromatické složky. Dále většina bezkofeinových káv obsahuje větší množství chemických příměsí a nepřírodních látek. Ale jak se taková káva bez kofeinu vyrábí?

Existují dva způsoby jak odstranit kofein z kávy. Jedním z nich je odstraňování pomocí organických rozpouštědel. Zelené zrno se nejprve napaří (rozevře se) a pak se namáčí v rozpouštědle, kde nastává vyluhování kofeinu.

Při druhém postupu vodní lázeň vymývá všechny látky rozpustné ve vodě; ve filtru z aktivního uhlí se kofein z vody vyloučí a kávová zrna se pak suší ve speciálních nádržích. Zbytková voda se zbývajícími aromatickými látkami se odpaří na koncentrát a tím se káva postříká. Tento způsob je poměrně nákladný, a je znám jako tzv. švýcarská „mokrá“ metoda. Obě metody odstraní z kávových zrn až 97 % kofeinu. Jeden šálek bezkofeinové kávy obsahuje 1-5 mg kofeinu a jeho obsah závisí především na způsobu přípravy kávy a na síle výsledného extraktu.

Zatím je bohužel pravdou, že bezkofeinová káva obsahuje mnoho chemických příměsí. Ale máme pro lidi, kteří si nemohou ze zdravotních anebo jiných důvodů kofeinovou kávu dovolit, dobrou zprávu. Brazilští vědci totiž objevili kávovník, jehož zrna neobsahují kofein, který roste divoce v oblasti Etiopie. Etiopská bezkofeinová káva nebyla vypěstována pro komerční účely a tak je otázkou, kolik do budoucna vynese. Ovšem vědecký tým zabývající se touto problematikou zkouší křížit kávovník bez kofeinu s výnosnými druhy arabiky a vyšlechtit tak druh, jenž by zajistil vyšší výnosy.

A ještě jedna zajímavost, která souvisí s bezkofeinovou kávou – v roce 1962 byl v Čechách udělen patent na technologickou přípravu bezkofeinové kávy panu Zdeňku Žáčkovi, významnému odborníku na kávu.

Nejenom v zemích západní Evropy jsou biopotraviny středem zájmu, ale získávají si značnou oblibu i v Čechách. Snahou nejrůznějších kampaní ekologických firem je přesvědčit nás, že by se biopotraviny měly stát běžnou součástí našeho života – součástí zdravého životního stylu.

V prospěch biopotravin hovoří především fakt, že jsou produkovány v souladu s přírodními principy na ekologických farmách a při pěstování se nepoužívají žádné chemické prostředky ani umělá hnojiva. Což občas vyvolá u spotřebitelů obavu, zda chemicky neošetřené potraviny neobsahují například plísně. Na základě výzkumů, které byly provedeny v několika zemích Evropské unie, byl zjištěn překvapivý fakt, že naopak používání pesticidů může být pro rostlinu natolik stresujícím faktorem, že právě v důsledku toho se u nich mohou ve zvýšené míře vyskytnout mykotoxiny. Rovněž bylo prokázáno, že výskyt těchto plísní souvisí více se špatným uskladněním potravin, nežli v samotném způsobu pěstování.

Potraviny bez chemických konzervantů mívají kratší dobu trvanlivosti než potraviny z konvenčních obchodů. Biopotraviny jsou pod neustálou kontrolou a producenti těchto potravin musí splňovat přísné podmínky a požadavky, aby mohli obdržet certifikát, na jehož základě mohou používat ochrannou známku a logo BIO. Přísné sledování produkce biopotravin dává záruku udržení jejich vysoké kvality.
 

V biokvalitě mohou být téměř všechny potraviny a je tedy mylná domněnka, že jsou vhodné jen pro makrobiotiky anebo vegetariány. Na trhu biopotravin je běžně dostupné máslo, sýry, maso, zelenina a další. Nikoho tedy zřejmě nepřekvapí, že je i biokáva a biokakao.

Existuje mnoho důvodů proč volit biopotraviny a to přesto, že jejich cena je poněkud vyšší než u obdobných potravin v konvenčních obchodech. Důvodů pro jejich vyšší cenu je podle dodavatelů několik, i když to nemusí být pravdy. Zahrnuje prý hlavně celkové vyšší náklady během celé produkční doby, výrazný podíl ruční práce a vyšší náklady spojené s certifikací. Zanedbatelné podle nich nejsou ani nižší výnosy a celkově delší doba růstu plodin, která je přirozená a není žádnými prostředky urychlována. Cena biopotravin by měla odrážet reálnou cenu pravých přírodních potravin a je v ní zohledněna i ochrana přírodních zdrojů a lidského zdraví.

Dnes je totiž filozofie taková, že za bio je si nutné připlatit. Dříve tomu přeci tak ale nebylo – všechno bylo před sto lety bio, proto by se mělo spíše za nebio platit méně, když je v tom neustále chemie, která snižuje cenu těch potravin.

Problémy s certifikací jsou spíše v tom, že každá země má nějaký jiný certifikát (u nás je to třeba např. Zebra) a káva z jiné země má také její vlastní organic certifikát, nám to ale nestačí a proto potřebujeme kvůli reklamě certifikát BIO.

Ale zpět k biokávě, která je pěstována a odebírána z prověřených ekologických farem a bývá velmi často zcela zpracována v zemi původu.

Káva pochází z mlžných pralesů vysokohorských oblastí, především ze zemí Jižní a Střední Ameriky a Afriky a to hlavně z Etiopie, která je pravlastí kávovníku. Je pěstována na vybraných plantážích bez použití chemických přípravků. Nejkvalitnější kávová zrna vybraných druhů arabiky i robusty jsou sklízeny převážně ručním sběrem a zpracovávány co nejšetrnějšími metodami. Kávy jsou hodnoceny pěti stupni chuti od nejjemnější po velmi silnou. Vybrané kávy mají charakteristické chutě, které jsou typické pro oblasti, ze kterých káva pochází. Producenti biopotravin hospodaří způsobem, který je velmi šetrný k životnímu prostředí a zachovává přirozený ekosystém, v plodinách se nehromadí zbytky hnojiv a postřiků jako u běžných, konvenčně pěstovaných plodin. Biokáva stejně tak, jako ostatní biopotraviny, musí splňovat všechny požadavky na bezpečnost a nezávadnost.

Proč tedy kupovat kávu organic anebo Bio? Především proto, že biopotraviny jsou zdravější, v důsledku přirozeného pěstování obsahují více zdraví prospěšných látek, než potraviny z konvenčního zemědělství. Také při pěstování kávovníků jsou brány v úvahu přirozené a nejoptimálnější podmínky a plodiny nejsou vystavovány působení chemických látek. Nepoužívají se pesticidy ani herbicidy, zakázané je také používání umělých hnojiv. V důsledku toho také nedochází ke kontaminaci spodních a povrchových vod. Při sběru zralých kávových bobulí je upřednostňován ruční sběr před mechanickým. Ekoproducenti využívají tradičních metod pěstování plodin a tím se jim daří zachovávat přirozenou obnovu úrodnosti půdy. Kromě uvedených pozitiv, která mají biopotraviny na životní prostředí a zdraví spotřebitelů, je v neposlední řadě i fakt, který vyzdvihuje právem biopotraviny na pomyslný nejvyšší stupínek, a tím je jejich chuť. Skutečně, biopotraviny lépe chutnají, překypují rozmanitými chutěmi a rovněž tak i kávy BIO mají specifickou chuť, která je lahodná i bez přídavku aromat.

Biokávy se prodávají v mleté, nemleté i instantní formě, jsou vhodné jak na přípravu v překapávačích tak i pro zalévanou kávu. Mají širokou škálu chutí a uspokojí i nejnáročnějšího spotřebitele. Každý si může vybrat tu „svou“ kávu, na trhu jsou výrazné aromatické kávy jemných chutí i kávy silné a tmavé. Kdo při přípravě holduje kapučinu, může sáhnout po Bio Fair Trade cappuccino.

Nicméně bohužel i u biokáv a organic kávy je dobré dát pozor na její čerstvost, protože to, že je to bio ještě její čerstvost samo o sobě nezaručuje. Podívejte se tedy na datum pražení kávy a pokud bude starší než dva měsíce, tak je káva prostě stará a již nebude tak dobrá jak by mohla být.

V Bolívii se kávovníky pěstují ve vysokých polohách, metropole je důležitým obchodním centrem s kávou. V této zemi se začali zabývat komerčním pěstováním kávy až v polovině 20. století. Zajímavostí je, že kdysi se na farmách pěstovaly ozdobné živé ploty z kávovníkových keřů. Co se týče kávy, nepatří chuťově ke špičkovým kvalitám a jsou poměrně dost hořké.

Velice známá a oblíbená jednodruhová / plantážní káva Arabica z Brazílie. Má nasládlou chuť a specifické aroma. Káva je velice chutná a jemná samostatně, ale velice často se používá do kávových směsí, kde zjemňuje chuť a neutralizuje kyselost.

Tato káva je tvořena espressem a jemnou mléčnou pěnou. Na automatických strojích se ve většině případů nejdříve do 4/5 šálku připraví mléčná pěna a poté se to doplní espressem. Na pákových strojích je proces většinou opačný. Pro dokonalé Cappuccino je velice důležité správné napěnění mléka. To se provádí pomocí páry, přičemž tryska páry musí být těsně pod hladinou mléka. Při tomto šlehání vzniká jemná pěna, která je v poslední fázy "zašlehána" do mléka.

Vodní filtr, který se umísťuje do vodní nádrže kávovaru a má za cíl zamezit jeho zavápnění. Obsahuje aktivní uhlí a další látky, které nejen ošetří vodu, odstraní z ní zbytky chlóru a těžkých kovů, ale také přepolarizuje vápník, který se potom neusazuje v kávovaru a tím ho nezavápňuje. Filtr Claris funguje na podobné bázi jako vodní filtry Brita s tím rozdílem, že z vody kompletně neodstraní vápník, který je nezbytný ke správné exrakci kávy. Filtr Claris Blue je určen pro kávovary jura ENA a novou generaci kávovarů jura Impressa.

Viz. Claris Blue s tím rozdílem, že je určen jen pro řadu kávovarů jura Impressa. Potřebný typ filtru zjistíte v manuálu kávovaru nebo dle patice ve vodní nádrži. Černé patice vyžadují filtr Claris White a modré patice signalizují nutnost použití filtru Claris Blue.

Častokráte již se vám přihodila ona příhoda podivná, při které tuhne krev v žilách a mizí úsměv na rtech? Jste nervózní sedíce v šeřící se místnosti, hodiny se jaly odbíjet pátou. Přichází první hosté. Předložíte jim nádherně vonící šálek s černou tekutinou, jak geniální! Pokládájaí opět stejné otázky - co je to? Káva, odpovíte rychle a jistě. Jenže v duchu se modlíte, aby nepadla další otázka: co je to káva?

Pro nikoho z nás není káva neznámým nápojem. Přesto si můžeme položit otázku, co je káva, odkud se bere, kde je její domovina, a jak vzniká hnědý voňavý prášek, který je základem chutného a povzbudivého nápoje. Historie kávy je zajímavá a její cesta na výsluní byla zpočátku nelehká. Dnes je velebena a je považována za božský nápoj, v dobách minulých byla zatracována a označována za „nástroj ďábelský“. V současnosti je to celosvětový nápoj, připravovaný v mnoha podobách a chutích, tradičně i netradičně. Všude se těší značné oblibě a to především pro prokazatelně povzbuzující účinky.

Pro nikoho z nás není káva neznámým nápojem. Přesto si můžeme položit otázku, co je káva, odkud se bere, kde je její domovina, a jak vzniká hnědý voňavý prášek, který je základem chutného a povzbudivého nápoje. Historie kávy je zajímavá a její cesta na výsluní byla zpočátku nelehká. Dnes je velebena a je považována za božský nápoj, v dobách minulých byla zatracována a označována za „nástroj ďábelský“. V současnosti je to celosvětový nápoj, připravovaný v mnoha podobách a chutích, tradičně i netradičně. Všude se těší značné oblibě a to především pro prokazatelně povzbuzující účinky.

Káva se pěstuje po celém světě a pro pěstitelské země jde o velice výnosný vývozní artikl. Pěstováním a zpracováním kávy se zabývá celosvětově více než 25 miliónů lidí a její pěstování je mnohdy jediným zdrojem příjmů lidí ze „třetího světa“.

Kávová semena jsou plody rostliny zvané Coffea neboli kávovník. Jedná se o plod podobný naší třešni, nejen tvarem ale i barvou, která bývá v době sklizně červená nebo červeno fialová. Uvnitř plodu jsou ukryta dvě proti sobě položená semena – kávová zrna.

Tato rostlina patří do čeledi mořenovitých rostlin. Původně divoce rostoucí strom se pěstuje na kávovníkových plantážích na mnoha místech celého světa buď jako strom nebo keř. Existující druhy kávovníků se mezi sebou kříží a šlechtí se, aby bylo dosaženo větší odolnosti proti škůdcům, kteří pokud napadnou kávovníky na plantážích, mohou způsobit rozsáhlé škody. Například cizopasná houba dokáže totálně zničit i celé plantáže. Jako příklad této zkázy můžeme uvést ostrov Cejlon, kde musely být kávovníkové plantáže zcela nahrazeny čajovníky.

Pravlastí kávovníku je Africký kontinent, konkrétně Etiopie. Odtud se káva dostala do Arábie, která je považována za kolébku kávy. V současné době se ovšem kávovníky pěstují po celém světě. Všude v oblastech, kde je pro jejich růst příznivé podnebí a kde jsou vhodné přírodní podmínky. Kávovníky v průběhu svého růstu potřebují dostatek vláhy i slunce, proto se jim nejlépe daří ve vlhkém tropickém pásmu. Každému druhu kávovníku ale vyhovuje trochu odlišné podnebí. Kávovníkové stromy nebo keře se dožívají poměrně vysokého věku (až třiceti let), ovšem v této době už poskytují nižší úrodu; nejvyšší výnosy dávají kávovníky po pěti až šesti letech. Co nejvyšším výnosům je třeba pomoci správnou péčí. Kávovníky se musí, stejně jako jiné pro nás méně exotické rostliny, pravidelně přihnojovat, prořezávat a chránit nově vzrostlé rostliny proti prudkému a žhnoucímu slunci.

Existují tři základní druhy kávovníků, které se odlišují růstem, svými nároky na pěstování i finální chutí kávy. Oblast, ve které kávovník roste, má rovněž vliv na chuť kávy, kávovníky pěstované ve vyšších nadmořských výškách poskytují kávová zrna jemnější a také s nižším obsahem kofeinu.

Mezi nejvýznamnější druh kávovníku patří Arabský kávovník.Roste ve vysokých nadmořských výškách. Kávovníky rostoucí v těchto výškách jsou méně odolné proti škůdcům a chorobám, jsou také velmi choulostivé na mrazíky. Vyhovují mu mírnější teploty nepřesahující 24 °C.

Plody poskytují nejkvalitnější kávová zrna. Káva z tohoto druhu má nízký obsah kofeinu a její chuť je jemná a nasládle lahodná. Tvoří až 70% z celkové produkce kávy na světě. Její zpracování je poměrně náročné, zrna se zpracovávají takzvanou „mokrou metodou“, což znamená, že káva projde procesem fermentace. Tento způsob zpracování je finančně náročnější, a proto je také výsledná cena této kávy vyšší než u ostatních druhů.

Druhým významným kávovníkem je robusta . Plody tohoto kávovníku neposkytují tak lahodná zrna jako arabský kávovník. Robusta ale není tolik náročná na pěstování, je odolnější proti škůdcům a poskytuje vyšší výnosy. Tomuto kávovníku vyhovuje stálejší počasí s vyššími teplotami. Nejlépe snáší teploty kolem 30 °C.

Jeho kávová zrnka jsou výraznější, káva má tmavou barvu a drsnější chuť a vyšší obsah kofeinu. Kávová zrna jsou zpracována tzv. „suchou metodou“, která není tak finančně náročná jako u druhu arabika, proto je výsledná cena této kávy výrazně nižší. Tato káva se používá především do směsí s ostatními druhy. Ve směsi s arabikou snižuje celkovou cenu kávy.

Nejméně významným druhem kávovníku je liberica. Ze všech druhů kávovníku je nejvyšší (oproti maximální výšce 10 metrů, které dorůstá Robusta) - může být vysoký až 18 metrů. Je velmi silný a jeho plody mají i velká kávová zrna, která jsou hořké chuti. Liberica sice poskytuje velké výnosy, bohužel káva má pouze průměrnou kvalitu.

Na našem trhu se prodávají převážně směsi kávy, většinou se skládají z více základních druhů zrn. Teprve správnou kombinací vhodně zvolených druhů se vytvoří směs s harmonickou a ucelenou chutí. „Čisté druhy“ jsou k dostání pouze ve specializovaných obchodech. Směsi se většinou připravují ze zelených zrn a teprve pak se dohromady praží. Při výběru směsi jsou rozhodující nejen požadované vlastnosti, ale také cena kávy.

Nejčastěji a nejvíce se pije káva ze zrnek druhu arabika a robusta. Aby výsledná káva byla co nejlepší chuti, záleží nejen na odrůdě pěstovaných kávovníků, ale především na sklizni plodů, následném zpracování kávových zrn, na správném pražení, uskladnění a expedování kávových žoků. Každá z těchto dílčích prací má svoje pevná pravidla a jejich nedodržení se vždycky na výsledné chuti kávy negativně projeví.

V neposlední řadě je velmi podstatné správné umletí kávy, záleží také na jejím skladování a přípravě. Při výběru kávy je třeba brát zřetel na to, že káva musí být čerstvá, vždy je proto výhodnější nakupovat kávu zrnkovou a umlít si pouze potřebné množství. Pokud kupujeme kávu mletou, pak jedině vakuově balenou. Je třeba také zohlednit fakt, pro jakou příležitost chceme kávu pít.

Pokud potřebujeme překonat únavu, pak zřejmě zvolíme kávu s vysokým obsahem kofeinu, která je silnější a účinnější a s jistotou vybereme kávu robustu.

V případě, že chceme svou mysl pouze lehce povzbudit a chceme si vychutnat jemnou a lahodnou chuť s příjemným aroma, pak patrně sáhneme po kávě s nižším obsahem kofeinu a tou je káva arabika.

Coffea Arabica - Kávovník arabský. Druh keře kávovníku, který roste ve výškách 800 - 2000 m.n.m. v oblastech v Brazílii, Kolumbii, Mexiku a zbytku střední ameriky. Vzhledem k ušlechtilosti má kávovník Arabika podíl cca 70% na celosvětové produkci kávy. Obsahuje méně kofeinu ( 0,9 - 1,4 % ) a více kyselin než káva Robusta. Zrnka této kávy jsou větší a delší a v podobě zelené kávy mají zeleno-modrou barvu. Káva Arabica je lépe hodnocena, jelikož obsahuje větší množství přínosných látek a chutí.

Systém pro připojení výměnných trysek u kávovarů jura. Pomocí Connector Systemu lze na kávovaru použít např. trysku na horkou vodu, ruční dvoustupňovou trysku pro manuální šlehání mléka, Easy Auto Cappuccino trysku umožnující přípravu mléčné pěny či Profi Auto Cappuccino trysku, která umožňuje jak přípravu mléčné pěny, tak i přípravu teplého mléka na Latté Macchiato.

Criollo je druh kakaovníku, který je vyhlášený pro svou vysokou kvalitu a výborné chuťové složení. Pěstuje se víceméně jen ve střední Americe (Venezuela) a v okolí Madagaskaru. Jeho sklizeň pokrývá cca 1-3% světové spotřeby kakaových bobů. Jeho cena je díky tomu mnohem vyšší než kakaovníků Forastero a Trinitario. Mezi nejznámější výrobky z kakaa Criollo patří čokolády Chuao (oblast ve Venezuele) a Porcelana.

Historie čaje

Čaj je nápoj, který nás provází každodenním životem a mnoha lidem se možná proto zdá všední a obyčejný. Je téměř neuvěřitelné, že se v Evropě objevil teprve před několika sty lety. Z nápoje nejbohatších se během staletí stal nápoj, který si zamiluje téměř každý.

Nikdo nedokáže přesně říci, kdy se čaj objevil a kdo poprvé smočil v této lahodné voňavé tekutině své rty. Legendy líčí jako „objevitele “ čaje a zároveň skvělého léčitele čínského císaře Šen-munga, který si před bezmála pěti tisíci lety převařoval velmi znečištěnou vodu, kterou chtěl uhasit svou žízeň a do níž mu „nešťastnou“ náhodou upadlo několik listů ze stromu. Rozhněvaný a žíznivý se tehdy sehnul a ponořil do čaje své dlaně, aby lístky z vřící vody odstranil. Byl omámen líbeznou vůní, která se linula z nádobky a rozhodl se čaj ochutnat.

Někteří číňané přisuzují čaji božský původ a spojují tuto tekutinu s buddhistickým mnichem Bódhirmu. Ten přísahal všem věřícím, že se bude po celý život modlit, vysílením však zanedlouho usnul. Mnich se velmi ropzhněval, že tak lehce podlehl spánku a ze vzteku si uřízl obě víčka. Na místě, kde se dotkal země, vyrostl keř, z jehož lístků se vyrábí nápoj oddalující únavu a povzbuzující tělo mysl.

Nejstarší herbář, jenž nese záznamy o čaji, pochází z Číny a vznikl před 1500 lety. Legendy o zázračné moci čaje se však vyprávěly o mnoho staletí dříve. V 6. století se stal čaj nápojem aristokracie, o 4 století později byl nápojem všelidovým, nejspíše kvůli špatným hygienickým podmínkám, které v této oblasti nedovolovaly pít nepřevařenou vodu. Z čajových květů se vyráběly svíce do chrámů, z drobných lístků drahé cigarety a semena posloužila k lisování oleje. Za vlády dynastie Sung se největší oblibě těšil tzv. šlehaný čaj, jehož přípravu převzali Japonci pro svůj dodnes trvající čajový obřad. V některých provinciích bylo zvláště dbáno na přípravu žlutého čaje, jehož lístky musely být sbírány za ranní rosy. V době sklizně této mimořádné rostliny nesměly speciálně vyškolené sběračky pojídat žádná výrazně vonící jídla, k rostlinám směly přistupovat vždy jen po důkladné koupeli a v rukavičkách speciálně vyrobených pro tuto práci. Z dobyvlády dynastie Ming, tedy zhruba ze 14. století, pochází první zprávy o spařovaném čaji, jak ho známe dnes. Čína vyvážela do 1. poloviny 19. století nejvíce čaje na světě, díky britské koloniální politice však byla předstižena Indií, která i dnes drží prvenství ve vývozu čaje do celého světa.

Čaj se rozšířil také do Tibetu. Tamní kočovníci jej popíjejí s rozpuštěným jačím máslem a se solí, což je pro nás Evropany způsob naprosto neobvyklý. Míchání tuku a čaje mávšak v nehostinných a chladných podmínkách Tibetu dobré důvody – čaj má vysokou energetickou hodnotu a obnovuje tak síly lidí.

V Japonsku rostl čaj kdysi planě, později se však stal nápojem velmi rozšířeným a pro jeho přípravu se v 15. století začal uplatňovat čajový obřad převzatý z Číny. Japonské rodiny měly zláštní čajové pokoje nebo domky s velmi malými vchody, aby se každý, kdo chtěl ochutnat, musel před vstupem sehnout a vyjádřit tak pokoru tomuto nápoji. Tradice čajového obřadu se udržela dodnes, užívá se kvalitní čaj mačča, který se za pomoci nejlepšího čajového náčiní připravje až 4 hodiny.

V Indii, která byla dlouhou dobu anglickou kolonií, se skutečný zájem o čaj objevil až v 19, století. Dnes se za nejkvalitnější a nejdražší čaj považuje čaj z oblasti Darjeeling.

Na Cejlonu se začalo s pěstováním čaje tak trochu „nešťastnou náhodou“. Oblíbený zde byl především kávovník, který se zde kvůli rzi, jež zničila plantáže, nedal dále pěstovat. Na tomto ostrově se čaj cení podle nadmořské výšky, ve které roste. Nejkvalitnější čaj pochází z výšek okolo 2000 m.n.m. Platí zde pravidlo, že v čím větší admořské výšce čaj roste, tím je vyšší jeho cena.

Prostřednictvím Ruska jsme čaj poznali také my. Tradice čaje v této zemi však není zdaleka tak dlouhá, jak by nasvědčovala společná hranice tohoto státu s Čínou. Mnoho obyvatel této země si čaj oblíbilo a začalo se tradovat přísloví: „Tam, kde mají dobrý čaj, pije se méně vodka.“

Do Evropy se čaj dostal v 16. století. Přestože si tento nápoj získal mnnoho příznivců, našli se zde i odpůrci, kteří tvrdili, že pitím čaje ztrácí muži přitažlivost pro ženy. Po Portugalsku a Holandsku se stala třetí velmocí zapojenou do obchodu s Čínou a Indií Anglie, jejíž král Karel II se roku 1660 oženil s portugalskou Kateřinou. Oba prý bily velkými milovníky čaje a Kateřuna díky své výbavě čítajicí nekolik kilogramů čaje rozšířila lásku k tomuto nápoji po celé Aglii.

Historie čokolády

Původním místem výskytu kakaovníku je tropický deštný prales a povodí Amazonky a Orinoka. V době, kdy Kryštof Kolumbus objevil nevědomky Ameriku, se čokoláda pila na území Mexika a Střední Ameriky. Za původní pěstitele kakaovníku jsou považováni Olmékové, Mayové a Aztékové.
Olmékové žili na pobřeží Mexického zálivu, kde byli pro pěstování kakaovníku příznivé podmínky. I když nemáme žádné písemné dokumenty z této doby, je zcela možné, že slovo kakao bylo odvozeno z Olméckého slova kakawa, které mohlo označovat rostlinu Theobroma cacao.Mayové rozšířili pěstování do dalších oblastí Střední Ameriky, byli především zemědělci a půda, kterou okupovali, byla velice úrodná. Kakaový bob měl kromě zemědělského významu i význam náboženský.Chápali kakaový bob jako symbol plodnosti a úrody, a proto každý rok obětovali zajatce, kterému bylo vyrváno srdce z těla poté, co vypil pohárek čokolády. Už Mayové s kakaem obchodovali a čokoládu považovali za afrodiziakum.
Také Aztékové považovali čokoládu za afrodiziakum. Původní chuť čokolády byla velice hořká, proto se kakaové boby nejdříve fermentovaly, pražily a drtily. Rozdrcené boby se zahušťovaly kukuřičnou moukou a přidávalo se různé koření jako vanilka a chilli. Tuto pochoutku, kterou nazývali chocolatl, pila pouze vládnoucí vrstva. Aztécký král Montezuma II. dokonce nepil nic jiného, a to pouze ve zlatých pohárcích.

Kakaové boby se také využívaly jako platidlo, platily se jimi také daně a žold vojákům, měly vysokou hodnotu a na trhu byly za vše směnitelné. Například za 10 kakaových bobů se dal pořídit králík nebo prostitutka, za 100 kakaových bobů si mohl plantážník koupit otroka.
Do Evropy přivezl kakaové boby a nápoj chocolatl španělský dobyvatel Hernando Cortés v polovině 16 století, když si podrobil Mexiko.
V Evropě se stal tento čokoládový nápoj velmi oblíbeným a brzy se dostal do vyšších společenských vrstev. Pití čokolády bylo stále populárnější a žádanější. Původní čokoládový nápoj byl hořký, a proto se časem začaly vymýšlet nové postupy na výrobu, také se do něj začal přidávat cukr.
Španělé zakládali plantáže kakaovníku v Mexiku a po celé Střední a Jižní Americe. Zakládali je v oblastech, které měly příznivé podmínky pro pěstování např. v Kolumbii, Venezuele, Ekvádoru a na ostrově Trinidadu. Největším vývozcem se brzy stala Venezuela, která si toto postavení udržela více než 200 let. V polovině 19. století ji ve vedení ujal Ekvádor. Pěstování kakaových bobů postupně pronikalo na Africký kontinent ,a také do Asie.
Dnes se kakaovník pěstuje převážně na menších plantážích, aby se tak zabránilo napadení různými chorobami.
Z pěstitelského hlediska dělíme kakaové boby na dva základní druhy Criollo a Forastero. Criollo je považováno za kvalitnější, avšak za méně odolnější a náročnější na půdu. Criollo je také podstatně dražší. Mezi dnešní pěstitele criolla patří hlavně Venezuela, Madagaskar, Srí Lanca a Indonésie. Forastero se dnes pěstuje hlavně v Brazílii a západní Africe.

Zásadní revoluci ve výrobě čokolády způsobil v roce 1828 Holanďan Conrad van Houten, který oddělil kakaové máslo od kakaového prášku, čímž se stala výroba čokolády levnější a všem společenským vrstvám dostupnější.
O pár let později, v roce 1847 vznikla první tuhá čokoláda smícháním kakaového másla, kakaového prášku a přidáním cukru.
První mléčná čokoláda byla vyrobena v roce 1875 přidáním kondenzovaného mléka.
Mezi významné osobnosti, které nějakým způsobem přispěli k rozvoji čokoládové výroby rozhodně patřili například Cadbury, Lindt, Nestlé, Peter, Suchard a Tobler.

Není přesně známo, kdy člověk objevil účinky kávy a uvařil z jejich bobulí první nápoj. Existují však dva příběhy o původu kávy. První pochází od arabského lékaře Rhazese, který se mínil o kávě jako o léku kolem roku 900 p.n.l. Druhý příběh vypráví o etiopském pastevci koz, který si všiml, že jeho kozy jsou po požití červených bobulí mnohem aktivnější. Vyzkoušel to také a pocítil novou energii. O těchto účincích se zmínil mnichům z nedalekého kláštera, kteří začali bobule jíst během večerních modliteb. Mniši zjistili, že se z těchto boulí dá připravit chutný nápoj, který dodává energii.

Pravlastí kávy je s největší pravděpodobností Etiopie (provincie Kaffa), kde se i v současné době nacházejí divoce rostoucí keře kávovníku. Odtud byl nejspíše ve 13. a 14. století přenesen válečníky do Jemenu, kde byl vysazen na pole a dále kultivován.

Pěstování kávy bylo až do konce 18. století výsadou převážně obyvatelů Arabského poloostrova. Pro místní pěstitele se stala káva významným zdrojem příjmů. Největší zásluhy na rozšíření pěstování kávy i v jiných oblastech mají zejména Holanďané, kteří tajně přivezli kávová semena v 17. stolení z Jemenu. Rozhodli se pěstovat kávovníky ve svých zámořských koloniích a krátce poté začali kultivovat první keře v Indii a Indonésii, později pěstování rozšířili i na Jávu. V roce 1720 byl první kávovník přivezen Francouzi do Střední Ameriky, odkud se pak rozšířil do Brazílie a ostatních zemí Jižní Ameriky.

V 19. stolení kávová kultura prožívá svůj největší vzestup. Všude vznikají kavárny, které slouží jako místa setkání literátů, novinářů a umělců.

Významné oblasti pěstování kávy

Káva k dobrému vývoji potřebuje vyrovnané klima. Dostatek nejen slunečných, ale i dešťových dnů, aby poupata a listy nebyly poškozeny suchem. Rostlina vyžaduje teploty mezi 18 a 25°C. Již o 5°C více může způsobit rostlině problémy, také mráz může zničit celou úrodu. Proto káva nejlépe roste v tropických zemích mezi 23. severní a 25. jižní rovnoběžkou. Tato oblast je nazývána kávovým pruhem.

Plantáže kávovníků se rozprostírají od Střední a Jižní Ameriky po Afriku, Arábii, Indii až k Indonésii a Oceánii. Malá část produkce pochází také z Asie.

Nejvýznamnější oblast pěstování kávy je Latinská Amerika, kde plantáže sahají od severního Mexika přes Střední Ameriku až po severní Brazílii. Latinská Amerika produkuje téměř 2/3 celosvětové produkce. Oblasti pěstování leží podél horského pásma. Táhnou se od svahů Sierra Madre do Quatemaly a dále podél hor Střední Ameriky na ji. Na západě lemují plantáže Kordillery Kolumbie přes Ekvádor, Peru a Bolívii až do Paraguaye.

Další velkou oblastí pěstování kávy je Afrika. V Etiopii najdeme kávu téměř všude, pěstuje se také v Keni, Súdánu, Tanzanii, Ugandě a Jihoafrické republice. Zajímavou kávu s velkou budoucností nalezneme i na Madagaskaru.
Na Blízkém východě najdeme kávu s jemnou chutí a ostrostí na jihu Indie. Nejznámější druhy kávy na světě pocházejí z indonézské oblasti z ostrovů Jáva a Sumatra.

Proces odstranění usazeného vápníku ve vnitřních dílech kávovaru. Správné a včasné provádění dekalcifikace výrazně prodlouží životnost těsnění a dalších součátek kávovaru. K odvápnění kávovaru jura doporučujeme použití originálních odvápňovacích tablet společnosti jura.

Čaj byl objeven v pralesích Číny asi před 5000 lety. Je nejuctívanější bylinou, známou člověku, a také lékem na řadu nemocí. Čínští učenci, mniši, básníci a spisovatelé opěvovali čaj jako božský nápoj, který popíjeli při dlouhých hodinách studia a jenž jim přinášel klid a inspiraci při meditaci.

V první polovině 17. století holandská Východoindická společnost představila čaj Západu, kde si získal velkou oblibu. Britská Východoindická společnost přivezla krátce nato čaj do Anglie a do poloviny století se i tam stal velmi vyhledávaným nápojem. Byl draze prodáván jako lék a podáván hlavně členům královské rodiny a bohatým.
Některé významné události z této doby, jako například Bostonské pití čaje, vešly do dějin. Britská indická společnost tehdy propašovala rostlinky čajovníku z Číny do Indie a pak na Cejlon (Srí Lanku). Čajový průmysl se zrodil již v roce 1860 na troskách kávového průmyslu, neboť kávovníky byly napadeny plísní a musely být vykáceny. Byly nahrazeny mnohem odolnějším keřem čajovníku.
Alchymie půdy, slunce a deště na rajském ostrově Cejlon představovaly pro pěstování čaje ideální podmínky. Po počátečních úspěšných pokusech pěstování čaje na nejvyšších svazích byly plantáže rozšířeny i do středních a nižších poloh. Cejlon dodal čaji další rozměr tím, že vytvořil variace chutí, vysoké kvality, charakteru a vzhledu podle jednotlivých regionů. Cejlonský čaj se tak posunul na vrchol čajového průmyslu a byl velmi vyhledávaný pro svou jedinečnou kvalitu a rozmanitost.
Díky své schopnosti vytvářet širokou škálu chutí je cejlonský čaj vyráběn na objednávku, aby hýčkal chuťové pohárky různých národů. V každé zemi se cejlonský čaj stal jedničkou na trhu. Všechny významné značky čajů na celém světě vybudovaly svou pověst na tom, že dodávají výhradně cejlonský čaj.
„To je ve stručnosti velký příběh čaje. Jako Srílančan jsem na něj hrdý a usilovně se snažím uchovat odkaz, pravost a tradice, které z čaje učinily lahodný nápoj, přinášející potěšení všem vrstvám společnosti,“ říká pan Merill J. Fernando, zakladatel společnosti Dilmah a dále vypráví.
„Zasvětil jsem čaji 55 let a posledních 30 let bylo nejsmutnějším a nejbolestivějším obdobím mé profesní kariéry. Byl jsem bezmocným svědkem ničení tohoto průmyslu ze strany nadnárodních společností. Udělaly z čaje běžnou komoditu, aby maximalizovaly své zisky. Producenty čaje a jejich dělníky uvrhli do bídy a spotřebitelům omezili výběr v obchodech.
Nadnárodní společnosti převzaly čajový průmysl. Získaly většinu drobných společností – mnohé z nich byly rodinnými podniky – a ti, kteří je nechtěli prodat, byli vytlačeni z trhu nekalou a bezohlednou konkurencí.
Nadnárodní společnosti získaly kontrolu nad čajem odstraněním konkurence, což také připravilo o živobytí mnoho dodavatelů ze zemí, kde se čaj pěstuje. Brzy dosáhly kontroly nad trhem i nad zdroji. Od té doby váš šálek čaje již není tím, co býval!“

Zrození značky Dilmah, 100% čistého cejlonského čaje z jediného místa původu.
„Když jsem pozoroval zkázu čajového průmyslu, žalostnou chudobu pěstitelů čaje v mé zemi i v jiných zemích a výběr čajů omezený na obyčejné komoditní čaje, odhodlal jsem se uvést na trh čaj Dilmah s přesvědčením, že pěstitelům přinesu naději na lepší budoucnost a spotřebitelé uvítají možnost popíjet kvalitní cejlonský čaj,“ pokračuje M. J. Fernando.

DILMAH JE JEDINÁ MEZINÁRODNÍ ZNAČKA ČAJE, KTEROU VLASTNÍ PĚSTITEL A VÝROBCE V JEDNÉ OSOBĚ.
 „Značka Dilmah vrátila světu 100% čistý cejlonský čaj z jediného místa původu – nyní svěžejší, bohatší a plný chuti, protože je balen u zdroje a dodáván na trh neobvykle čerstvý. V našem rodinném podniku neexistují žádné mezičlánky. Čaj Dilmah dodáváme na trh sami, a tak nyní na Srí Lance zůstávají výdělky, které dříve odváželi zahraniční obchodníci. Z těchto peněz jsou placeni naši dělníci, podporována širší komunita i naše ekonomika, čímž se tento průmysl udržuje.“ DILMAH JE PRVNÍ ETICKÝ ČAJ NA SVĚTĚ (více najdete na www.mjffoundation.org.). Zakladatel značky Dilmah ctí odkaz čaje. Z lásky k pravému čaji a jeho sdílení s milovníky čaje znovu zavedl autentickou, stovky let starou ortodoxní metodu jeho výroby.

Koncepce designu a balení
„Design a balení čaje Dilmah odráží integritu značky. Každý prvek na obalu je skutečný: naše čajové plantáže, naši dělníci a výrobní zařízení vyprávějí příběh značky Dilmah, pravého čaje! Nemusíme spoléhat na exkluzivní design a jeho prvky, které se ve skutečnosti k čaji nevztahují. Kdybychom to dělali, jen bychom zákazníky odváděli od pravdy.“
Většina čajových sáčků Dilmah je zabalena ve fóliových přebalech. Sypané čaje jsou vakuované a chráněné fólií. Se značnými náklady tak společnost zachovávvá jedinečnou čerstvost svého čaje. Čerstvost je důležitá kvůli antioxidantům, jež jsou prospěšné zdraví. I ostatní nyní používají fóliové obaly, ale to je jen kosmetika. Pokud čaj není zabalen čerstvý, nemá balení ve fólii pro spotřebitele žádný význam.
Čaj Dilmah je ojedinělý svou čerstvostí, kvalitou a rodinnou filozofií, ze které vychází. Jedinečné vlastnosti, kvůli nimž ho lidé kupují, nemá žádný jiný čaj!
„Pečujeme o čaj od plantáže až do vašeho šálku. To je nyní rodinná tradice. A co víc, čaj Dilmah můžete pít s naprosto čistým svědomím,“ to je filosofie zakladatele a jeho rodiny - je potřeba vyřadit prostředníka (a jeho zisk) a své produkty prodávat sami. To je zárukou, že výrobci čaje nejsou vykořisťováni a plody jejich práce mohou být znovu investovány do čajových plantáží a přinášet užitek dělníkům, obchodu i ekonomice Srí Lanky.

DILMAH JE SKUTEČNĚ ETICKÝ ČAJ!

Pět pilířů
INTEGRITA – NÁŠ ZÁKAZNÍK
KVALITA – TRADICE – ETIKA
ČÍM SE ODLIŠUJEME
1. JAKÝ JE ČAJ Z JEDINÉHO MÍSTA PŮVODU?
2. JAKÝ JE ČAJ Z MNOHA MÍST PŮVODU?
3. 100% ČISTÝ CEJLONSKÝ ČAJ
4. ČERSTVOST JAKO ZE ZAHRÁDKY
5. NEMÍCHANÝ ČAJ
6. BALENÝ U ZDROJE
7. PRVNÍ ETICKÝ ČAJ VŮBEC
8. ČESTNÝ OBCHOD
9. ČAJ CTC A PRAVÝ, TRADIČNÍ KLASICKÝ ČAJ
10. DILMAH MÁ TVÁŘ 


1. JAKÝ JE ČAJ Z JEDINÉHO MÍSTA PŮVODU?
Čaj z jediného místa původu se získává z jedné země. Dilmah je z ostrova Cejlon (na němž leží stát Srí Lanka), který produkuje ten nejlepší čaj na světě. Jediné místo původu objasňuje, proč je čaj Dilmah velmi konzistentní co do kvality a chuti. Stoprocentně čistý cejlonský čaj z jediného místa původu, balený u zdroje, je čerstvější, bohatší na antioxidanty a plný aroma a chuti.
Čaj z jediného místa původu je pravým opakem směsí z mnoha míst původu.

2. JAKÝ JE ČAJ Z MNOHA MÍST PŮVODU?
Je to směs čajů z několika zemí, sestavená tak, aby bylo dosaženo cenových cílů, většinou bez ohledu na jiné činitele, jako jsou kvalita, chuť a čerstvost. Není konzistentní. Zdroje se mění, jakmile se objeví levný čaj z nových zemí. Některé směsi čaje z mnoha míst původu obsahují čaj z 30 až 35 různých oblastí.

3. 100% ČISTÝ CEJLONSKÝ ČAJ
Produkty Dilmah z běžného černého čaje obsahují vždy 100% čistý cejlonský čaj nejvyšší kvality na světě. Cejlonský čaj je jedinečný tím, jak je rozmanitý, i přesto, že všechen vyrostl na tak malém ostrově. Je to také celkově nejdražší čaj na světě.

4. ČERSTVOST JAKO ZE ZAHRADY
Společnost Dilmah sídlí na Srí Lance, která je největším světovým vývozcem čaje. Všechen náš běžný černý čaj je balen čerstvý v místě původu během několika dní po sběru čerstvých lístků na čajových plantážích. Čerstvost je klíčová pro antioxidanty, jež činí čaj zdravým nápojem. Téměř všechny ostatní mezinárodní značky jsou baleny v zemi spotřeby z dovezeného čaje, který stárne v lodích a skladištích, tisíce kilometrů od svých kořenů. Než se takový čaj namíchá, zabalí, označí a dodá do supermarketů, je starý obvykle 10 až 12 měsíců. Antioxidantů stárnutím rychle ubývá.

5. NEMÍCHANÝ ČAJ
Před několika lety většina mezinárodních značek získávala svou kvalitu zcela nebo z velké míry z cejlonského čaje. Rostoucí poptávka a konkurence na trhu je přiměla používat levnější zdroje. Cejlonský čaj používaly stále méně a méně a nyní ho většina z nich už nepoužívá vůbec! Cejlonský čaj je drahý, protože je velmi kvalitní, a to je hlavní důvod, proč od něj ve svých výrobcích upustily.

6. BALENO U ZDROJE
DILMAH je balen u zdroje (na Srí Lance) – právě tam, kde vyrostl, a je rozeslán nezvykle čerstvý do supermarketů v celém světě. Téměř všechny ostatní mezinárodní značky čaje jsou baleny ve spotřebitelských zemích. Je-li čaj balen u zdroje, nápoj z něj připravený je svěžejší, bohatší a chuťově rozvinutější. Některé směsi z mnoha míst původu mohou být baleny v zemi, kde se čaj pěstuje, ale tím na čerstvosti nezíská, protože některé jeho komponenty jsou dovezeny z jiných zemí.

7. PRVNÍ ETICKÝ ČAJ VŮBEC
Pěstitelé čaje žijí v chudobě, protože jejich plodinu vykupují obchodní společnosti za velmi nízké ceny, často nižší, než jsou náklady na její vypěstování. Přidanou hodnotou, značkou a prodejem se vytváří značný zisk, který je specialitou obchodních společností. Tento zisk je realizován mimo Srí Lanku a ostatní pěstitelské země. Čaj Dilmah je pěstován a balen na Srí Lance a na trh jej dodává rodina pod svou vlastní značkou. Pokud kupujete čaj Dilmah, výdělky, které jinak odvážejí cizinci, zůstávají na Srí Lance! Dostávají se k dělníkům na čajových plantážích i k širší komunitě a jsou investovány do budoucnosti průmyslu, což zajišťuje jeho udržitelnost. Dilmah je první opravdu etický čaj na světě.
Více se dočtete o naší obchodní filozofii na našich webových stránkách www.mjffoundation.org a www.dilmahtea.com.

8. ČESTNÝ OBCHOD (FAIR TRADE)
Čestný obchod je vznešená myšlenka, ale v případě čaje není ničím víc než marketingovou strategií. U některých značek označených jako Fair Trade je mezi pěstiteli čaje a spotřebiteli 3 až 5 mezičlánků. Tam, kde jsou mezičlánky, jsou pěstitelé vykořisťováni. Čestný obchod znamená to nejkratší spojení mezi pěstiteli a supermarkety!

9. ČAJ CTC A PRAVÝ, TRADIČNÍ ORTODOXNÍ ČAJ
Čaj CTC se odchyluje od pravé, tradiční, ortodoxní metody výroby čaje. CTC upustil od stovky let staré metody výroby čaje kvůli komerčnímu zisku dosahovaném uspokojením poptávky po rychlejší přípravě nápoje z čajových sáčků. Tomu byla obětována značná část charakteru a chuti čaje. Také se radikálně omezila škála tříd na pouhé tři CTC třídy – Broken Pekoe (BP), Pekoe Fannings (PF) a Pekoe dust (BD) – z více než 30 starých zavedených a velmi oblíbených tříd u tradiční, ortodoxní výrobní metody.
Tradiční čaj, neboli čaj vyrobený ortodoxní cestou, zachovává dokonalý vzhled, charakter a chuť rozmanitých tříd. Dilmah je věrným stoupencem tradičního čaje. To vysvětluje, proč čaj Dilmah chutná zcela jinak než čaj jakékoli jiné značky.

10. DILMAH MÁ TVÁŘ 
Tvář zakladatele se objevuje na každém balení čaje Dilmah. Představuje jeho osobní záruku kvality a čerstvosti čaje Dilmah. Dilmah je mezinárodně znám jako jeden z nejkvalitnějších čajů a je nyní vyvážen do 91 země světa. Staré značky čaje, které na trhu dominují, dnes odkazují na své zakladatele, aby doložily integritu. Tito zakladatelé byli prostí, obyčejní lidé. Prodali své značky, ale zachovali si vlastní integritu a filozofii. Kdyby viděli, co se dnes děje jejich jménem, byli by velmi nešťastní.

Rodina vynikajících čajů
Prvotřídní/Standardní cejlonský čaj Sáčky bez visačky, sáčky s visačkou, sáčky v přebalu, sypaný čaj vakuově balený.

Zelený čaj
Z obavy, že bezohledný marketing nebude chránit přirozené dobré vlastnosti zeleného čaje, slíbil zakladatel značky, když před deseti lety na trh uváděl první zelený čaj Dilmah, že bude tvořit jen produkty z přírodního zeleného čaje. Dilmah nabízí >

- Zelený čaj se skořicí
- Zelený čaj s kardamomem
- Zelený čaj Sencha
- Zelený čaj s marockou mátou
- Jasmínový zelený čaj
- Sáčkovaný přírodní zelený čaj
- Sypaný jasmínový zelený čaj
- Sypaný přírodní zelený čaj
- Speciality/Čaje pro gurmány
- Speciální výběr obsahuje populární druhy Ceylon
- Supreme
- English Breakfast
- English Afternoon
- Earl Grey
- Irish Breakfast
- Darjeeling

Tyto produkty byly vyvinuty proto, aby každému názvu vrátily chuťový profil a charakter čaje, který s nimi byl původně spojován. Jsou to běžné černé čaje. Například English Breakfast je bohatý, tělnatý, světlý čaj z hornaté oblasti Dimbulla na Srí Lance. Irish Breakfast má velmi silnou chuť s tmavým tónem čaje z oblasti Ruhuna. Každý čaj má svůj vlastní výrazný charakter a chuť.
Velmi uznávaná britská autorka z oblasti stravování, Fiona Beckett, napsala do londýnského listu THE LONDON TIMES: „Earl Grey Dilmah je vynikající – nejlepší, jaký jsem kdy ochutnala – a silný Breakfast Tea a Afternoon Tea jsou také výborné.“ – The Times, Londýn, 20. října 2001.

Exotické ovocné čaje
Pochutnejte si na pravém cejlonském čaji s příjemnou příchutí ovoce. Tento výběr nabízí nejkvalitnější cejlonský čaj s řadou ovocných příchutí.
Ovocné příchutě doplňují tu nejlepší kvalitu 100% čistého cejlonského čaje Dilmah z jediného místa původu. Jemně voní, nepotlačují vůni čaje.

- Borůvky a vanilka, 
- Hruška
- Pomeranč a zázvor
- Mango
- Vanilka
- Jahoda
a mnoho dalších

Bio čaj
Výběr Bio čaje pochází z čajových zahrad středních poloh. Velká pozornost je věnována tomu, aby při pěstování čaje nebyly použity žádné umělé insekticidy či hnojiva. 

Bylinné čaje/Ovocné čaje
Vyvinuli jsme malou kolekci pečlivě připravených bylinných a ovocných čajů.

- Čisté květy heřmánku
- Šípek a ibišek
- Čistá máta
- Přirozeně kořeněné bobulové ovoce
- Přirozeně kyselý citron a limetka

Asijské koření
V roce 1505 portugalský objevitel Vasco Da Gama brázdil svět kvůli koření. Dobyl rajský ostrov Cejlon a od té doby Portugalci dodávali cejlonské koření do Evropy po 150 let, dokud je neporazili Holanďané, kteří zde zůstali dalších 150 let.
Výběr kořeněných čajů Dilmah byl vytvořen především pro rostoucí skupinu mladých lidí, kteří mají rádi asijská kořeněná jídla a nápoje. Tyto čaje přitahují stále více mladých lidí.
Ve směsích pro oblíbený nápoj se snoubí jemná vůně skořice, kardamomu, zázvoru s kvalitním tradičním černým čajem.

- Zázvorový kořeněný čaj
- Cejlonský zázvorový čaj
- Kořeněný čaj s kardamomem
- Kořeněný čaj se skořicí
- Cejlonský skořicový čaj 
- Čaje vybrané
- Naše poslední novinka
- Watte selection

Svými čaji Ranwatte, Udawatte, Medawatte a Yatawatte představují pro potěšení milovníků čaje zdravou alternativu k oblíbené kávě. Chuť čajů evokuje Champagne, Pinot Noir, Shiraz a Cabernet Sauvignon, a vzniká tak synergie čaje a vína! Čaje Watte přinášejí uvolnění. Nejen znalci ocení, jak lahodný a uklidňující nápoj je čaj!

RAN WATTE
Cejlonský čaj z jednoho regionu
Z vysoké polohy (1800 m n.m.)
Jemný nálev, lehký a vyzrálý, ve stylu dobrého šampaňského.

UDA WATTE
Cejlonský čaj z jednoho regionu
Z vysoké polohy (1200 – 1500 m n.m.)
Tělnatý, vyvážený a osvěžující. Ve stylu Pinot Noir!

MEDA WATTE
Cejlonský čaj z jednoho regionu
Ze středních poloh (600 – 900 m n.m.)
Silný, bohatý a tělnatý čaj. Ve stylu Shiraz!

YATA WATTE
Cejlonský čaj z jednoho regionu
z nížiny (do 300 m n.m.)
Těžký, robustní, syté barvy. Ve stylu Cabernet Sauvignon!

NESCAFÉ a KRUPS přicházejí s unikátním nápojovým systémem NESCAFÉ DOLCE GUSTO nový trend v přípravě kávy!

Značky NESCAFÉ a KRUPS přicházejí na český trh se zcela ojedinělým produktem s názvem espresso NESCAFÉ Dolce Gusto. Ten spotřebitele osloví nejen exkluzivním kapslovým systémem, jednoduchostí přípravy kávy a různorodých kávových specialit v teplé i studené podobě, ale i svým designem. 

NESCAFÉ Dolce Gusto představuje zcela nový trend přípravy kávy i kávových specialit, neboť je charakterizován tzv. uzavřeným kapslovým systémem. Jednotlivé porce kávy jsou uvnitř kapsle, což zaručuje jednoduchou přípravu a zároveň konstantní kvalitu – dávkování je naprosto přesné. Uzavřený systém je specifický tím, že s nápojovým systémem NESCAFÉ Dolce Gusto si připravíte pouze kávové varianty značky NESCAFÉ Dolce Gusto (kapsle NESCAFÉ Dolce Gusto fungují exkluzivně v nápojovém systému NESCAFÉ Dolce Gusto).

„Na základě průzkumu provedeného mezi spotřebiteli jsme zaznamenali tři hlavní trendy v pití kávy: rostoucí oblibu kávových specialit, kvalitnější kávy a osobitost (spotřebitelský individualismus). Zákazníci si zároveň chtějí vychutnat kávu i různé kávové speciality přímo v pohodlí svého domova. Proto se NESCAFÉ spojilo se značkou KRUPS a přišlo s novinkou − unikátním nápojovým systémem NESCAFÉ Dolce Gusto,“ vysvětluje Juraj Juhász, Marketing Manager značky NESCAFÉ Dolce Gusto.

Zdeněk Hašek, Marketing Manager ze společnosti Groupe SEB Central Europe k tomu dodává: „Značka KRUPS je světovou jedničkou v espressech, podobně jako NESCAFÉ je jedničkou na trhu kávy. Proto jsme se rozhodli spojit síly při vývoji nového systému, abychom tak zaručili jeho nejvyšší kvalitu.“

Mezi hlavní výhody NESCAFÉ Dolce Gusto patří výborná kvalita kávy, funkčnost, jednoduchá obsluha nápojového systému a atraktivní design. Vzhledem k různorodým variantám kávových specialit – v nabídce je i horká čokoláda Chococino – je nápojový systém vhodný pro celou rodinu. Navíc na něm lze připravit i studené či ledové nápoje, jako je např. ledové Cappuccino . Systém je také velice hygienický, čistý a nenáročný na údržbu – během vaření kávy protéká horká voda přes kapsli přímo do šálku, a tak přístroj nepřijde vůbec do styku s kávou nebo mlékem. Mezi další výhody patří i jednoduchá příprava mléčných variant kávy – nemusíte se obávat opaření při přípravě pěny za pomoci trysky. S NESCAFÉ Dolce Gusto můžete připravit pět různých nápojů za sebou bez jakéhokoliv nastavování či čištění.

NESCAFÉ Dolce Gusto je nabízeno v těchto variantách:
Espresso (picollo - , Lungo (velké espreso ), Latte Macchiato, Cappuccino a Chococino . Kapsle jsou plněny směsí kvalitní mleté pražené kávy „100% Arabica“, mléko v kapslích je sušené plnotučné, vhodné pro přípravu bohaté a husté pěny u mléčných variant. Kapsle jsou pouze pro jedno použití.

Nápojový systém NESCAFÉ Dolce Gusto pracuje za pomoci tlaku 14 barů, což je tlak plně srovnatelný s profesionálními nápojovými systémy. Příkon přístroje je 1 500 W, nápojový systém má odnímatelnou nádržku na vodu o objemu 1,3 l a ohřev vody probíhá v tzv. termobloku, což je speciální patent značky KRUPS pro urychlení přípravy nápoje. Ovládání a regulace množství vody jsou manuální, přístroj je charakterizován tichým chodem a velice čistým provozem bez nutnosti velkého čištění.

K nápojovému systému NESCAFÉ Dolce Gusto jsou nabízeny i doplňky v designu NESCAFÉ Dolce Gusto (šálky, skleničky, lžičky apod.).

Dvojitá káva - dvojité množství vody.

Z 80 druhů kávy, které jsou nám známy, se jen tři druhy pěstují extenzivně. Káva arabika, která se vyznačuje špičkovou chutí. Káva robusta, která se těžko sklízí, ale je velmi odolná.
Káva liberika se pěstuje pouze v západní Africe a Malajsii. Poptávka po této kávě je kvůli její velmi specifické chuti velmi malá.

Nejvýznamnější v produkci je samozřejmě káva arabika. Největšími rozdíly mezi kávovníkem Arabika a Robusta jsou především v rozmanitosti chutí a obsahu kofeinu. Káva arabika je aromatičtější a obsahuje méně kofeinu než robusta.

ARABIKA

- vysoký keř dosahující výšky 3 metrů,
- 70% celosvětové kávové produkce,
- pěstuje se ve větších výškách než Robusta (cca 1000 až 1800 m),
- plodí po 3 až 4 letech od vysazení a po dobu cca 25 let,
- sklízí se 2x až 3x ročně - většinou ručně,
- kávovník kvete a zraje současně, plody zrají až 9 měsíců,
- kávovník Arabika není tak odolný vůči nepřízni okolí jako kávovník Robusta,
- káva s výraznou, velmi variabilní chutí, méně hořká.

ROBUSTA

- keř či strom dosahující až 15 metrových výšek,
- 25% světové produkce,
- vznikl zkřížením kávovníků Arabika a Mauritian,
- pěstuje se ve výškách 500 - 800 m,
- plodí již ve dvou letech, sklízí se strojově,
- semena jsou menší než u arabiky a horší kvality, často se používá do kávových směsí,
- semena obsahují 3x více kofeinu než semena kávovníku Arabika,
- kávovník je méně náročný na kvalitu půdy,
- je odolnější vůči nemocem a nepřízni počasí,
- káva má hořčejší chuť

Jedná se o nový a moderní způsob přípravy kávy, který se pro svou jednoduchost a rychlost stává velice oblíbeným - též se mu říká E.S.E (Easy Serving Espreso). Namletá káva je slisována do kapslí z papírových filtrů - tzv. PODů, které mají přesný tvar a velikost odpovídající hlavici páky u daného kávovaru a gramáž, nejčastěji 7g. Každá kapsle je balena v ochranné atmosféře do speciálních neprodyšných obalů, ve kterých si káva uchová svou vůni a chuť. Výhodu tohoto způsobu přípravy je, že při výrobě espressa se používají upravené kávovary s mělkou pákou, jejichž ovládání je jednoduché a údržba je díky "bezodpadové" technologii kapslí minimální. Jakmile je káva hotová, kapsle se snadno vyjme a vyhodí. Tento způsob přípravy espressa je ideální pro domácnosti, sekretariáty, kanceláře s malými a středně velkými kolektivy pracovníků, ale i pro menší a střední gastro-provozy.

Energy Save Mode - mód úspory elektrické energie. Všechny kávovary jura obsahují možnost teto režim aktivovat a šetřit tím elektrickou energii. V případě zapnutí této funkce se kávovar 5 minut po poslední připravené kávě začne nahřívat jen na 60% a tím umožní ušetřit až 40% elektrické energie. Ve chvíli kdy si v úsporném režimu chcete připravit kávu, se kávovar dohřeje, což trvá cca 15 vteřin.

Espressem se rozumí velmi tmavě upražená káva se silnou chutí a výrazným aroma. Káva espresso se stala jednou z nejvyhledávanějších druhů káv, které si člověk při různých příležitostech rád objedná. Pije se silná a černá a správně připravený nápoj má příjemnou vůni a nedefinovatelnou, velice jemně natrpklou příchuť. Na přípravu espressa jsou vhodné směsi kávy se zvýrazněnou kyselostí a s plnou chutí převážně z druhů arabiky. Jedná se určitě o jeden z nejobtížnějších způsobů přípravy kávy, dá se říci, že jde téměř o rituál. Záleží na mnoha faktorech, aby se nápoj povedl a výsledkem byla lahodná káva. Správně ji připravit není vůbec snadné a své o tom vědí"baristé", což jsou odborníci na přípravu kávy. V naší zemi máme bohužel zatím jen malé procento baristů a snad také proto odborníci říkají, že většina Čechů opravdu dobrou kávu nikdy nepila. Baristé musí perfektně ovládat nejen údržbu kávovarů a dalších příslušenství, ale musí umět také regulovat hrubost mletí kávy a vybírat vhodně upražené odrůdy.

Právě u přípravy espressa je nejvyšší výtěžnost chuti ze všech možných úprav kávy. Uvádí se až 72 procent, což je sedmkrát víc než například u takzvaného "českého turka", i když je pravdou, že takto připravená káva má o něco vyšší obsah kofeinu nežli espresso.

Na vysoké výtěžnosti chuti espressa se podílí několik faktorů, káva musí být správně umletá pro daný způsob přípravy a voda by měla mít požadovanou teplotu, v žádném případě by nikdy neměla přejít varem. Také důležitým, ale nepříliš známým faktem je, že s vypitím hotového nápoje se nemá dlouho otálet.

Aromatické látky obsažené v kávě jsou totiž těkavé a pokud ji necháme stát a myslíme si, že nám studená káva nevadí nebo, že ji dokonce máme studenou raději, pak si můžeme být jisti, že po hodině pijeme už pouze "obarvenou vodu".

Pro dobré espresso je typických pět následujících parametrů: jemně mletá káva, kterou protéká 90 stupňů horká voda po dobu 30 vteřin pod tlakem 15 barů a výsledkem je malý šálek s 30 mililitry espressa.

Přeskočíme několik méně významných pěstitelů, jakými je Burundi, Gabun a Guinea a dostáváme s do pravlasti kávovníku. Správně, jsme v Etiopii. V literatuře se uvádí, že slovo káva je odvozeno od etiopské provincie Kaffa, kde dodnes rostou kávovníky divoce a poskytují vynikající zrna, s vínovým aroma. Etiopie je významným producentem kávy na světových trzích a na africkém kontinentu je hlavním pěstitelem arabiky, i když v této oblasti rostou všechny druhy kávovníků. Zrna se zpracovávají suchou i mokrou metodou. Podle příslušné kvality se třídí na hard, soft a mild, přičemž označení mild znamená nejvyšší chuťovou kvalitu exportní kávy. Domácí spotřeba kávy je snad nejvyšší ze všech afrických států, káva se na venkově pije připravená s bylinkami. Poslední dobou se kávovníky začaly zanedbávat, protože jejich pěstování začíná ustupovat katovým keřům, jehož listy se žvýkají pro jejich povzbuzující účinky.

Uprostřed Afrického rohu rozkládá se dnes země, která za pozornost naši stojí a pravlastí kávy považována jest. Dříve její jméno Habeš znělo, ale dnes nazývána jest Etiopií. Jedna z mála věcí, co za léta dlouhá zůstalo nezměněna, je lahodná káva, kterou tato země africká stále oplývá a k nám do Evropy často dovážena jest na velkých lodích po moři Středozemním.

Označení Fair Trade, tedy „spravedlivý obchod“, získává dnes na značné popularitě. Fair Trade je nyní značkou, která dává pěstitelům z rozvojových zemí šanci vymanit se z chudoby a bídy.

Cílem projektu je poskytovat „férové“ obchodní podmínky, při kterých se ale zároveň klade důraz na dodržování základních pravidel pracovního práva a také ochrany životního prostředí. Fair Trade je celosvětovým hnutím, které se snaží vrátit základní etická pravidla, odstraňuje dětskou práci a dává lidem možnost spravedlivého výdělku.

Zakoupením této značky dává spotřebitel prostor k jinému způsobu obchodování a to díky informacím o situaci malých pěstitelů a řemeslníků z rozvojových zemí. Pokud se zákazník rozhodne pro Fair Trade, podporuje výrobce v rozvojových zemích, dává jim šanci žít v lepších a důstojnějších podmínkách a navíc získá i velmi kvalitní výrobek za odpovídající cenu.

Sortiment Fair Trade výrobků je poměrně široký; zahrnuje kávu, čaj, kakao, čokoládu, třtinový cukr, sušené ovoce, banány, med, ořechy, ovocné šťávy, žvýkačky a další potraviny.

Tyto výrobky mají udělenu ochrannou známku „Fair Trade“ (vlevo obrázek na černém podkladu a v pravé části text „Podpora výrobců v méně rozvinutých zemích“). Známka bývá viditelně umístěná na obalu výrobku a je zárukou původu zboží. Vybraným výrobkům ji uděluje certifikační organizace FLO.

Udělit tuto certifikaci je u nás v tuto chvíli velmi težké. Přece jenom jde vždy a a pouze jen o obchod. Některé firmy tedy dodržují pravidla férového obchodu. A používají jiná loga na svých produktech, než je logo uvedené výše.

Součástí nabídky jsou rovněž výrobky z řemeslných a uměleckých dílen. Tyto, ale na rozdíl od potravin, nenesou ochrannou známku „Fair Trade“. Mezi tyto výrobky patří keramika, sklo, šperky, hudební nástroje, hračky, ozdobné předměty a doplňky.

Produkty Fair Trade se dnes dají koupit jak ve specializovaných obchůdcích, tak i v běžných obchodech, které neustále sortiment zboží rozšiřují.

Evropské Fair Trade organizace mají v rozvojových zemích své stálé partnery, od kterých výrobky odebírají. Jsou to nejen družstva, sdružující třeba i několik desítek tisíc drobných pěstitelů kakaa, ale mohou to být i malé řemeslné dílny s pouhými několika desítkami členů. Fair Trade organizace mohou vyhledávat nové partnery pouze v případě, když se díky vzrůstajícímu zájmu spotřebitelů zvyšuje poptávka po Fair Trade výrobcích.

Cena těchto výrobků je možná o něco vyšší, protože se v ní odráží ekologicky šetrnější výrobní postupy, ale to není jediným důvodem pro zvýšení ceny. Fair Trade výrobky mají zároveň velice dobrou kvalitu. Jejich cena bývá ovšem téměř srovnatelná tam, kde se v konvenčním obchodě jedná o prodej kvalitních sypaných čajů nebo nejkvalitnějších druhů káv. Vzhledem k tomu, že na světových burzách kávy její cena od období přelomu století neustále klesá a v poslední době už téměř ani nestačí pokrývat náklady na její vypěstování, je jedinou šancí pro malé pěstitele zapojení se do programu Fair Trade.

Ale situace se tím často bohužel vlastně neřeší, přestože o pomoc lidem v rozvojových státech jistě jde, ale přirážka na fairtrade je několikanásobně vyšší než je reálná pomoc v rozvojových zemích. Proto se daří obchodníků na fairtrade kávě mnohonásobně vydělat.

Nakonec se opět dostáváme ke stejnému problému jako u bio nebo organic káv – ač se dříve jednalo o kvalitní a čerstvé kávy, tak teď podléhá negativním trendům obchodu a dostanete sice kávu kvalitní, ale bohužel již nebývá čerstvá anebo dokonce datum pražení chybí.

orastero je nejrozšířenějsí druh kakaovníku. Pěstuje se po celém světě a má na světové produkci téměř 90% podíl. Nejvíce se ho pěstuje v Africe, kde je kladen důraz na kvantitu před kvalitou, což jim vyššími výnosy a nižší náchylností vůči nemocem kakaovník Forastero nabízí. Oproti kakaovníkům Criollo a Trinitario (klon Criolla a Forastera) má vyšší hořkost, menší aroma kakaových bobů a menší spektrum chutí. Používá se zejména k výrobě levné čokolády. Lze ale najít mezi boby Forastero i kvalitní sklizně a tak se s tímto kakaem můžeme setkat i u prémiových výrobců.

O přízeň vyznavačů bezkofeinové kávy budou brzo soutěžit geneticky modifikované boby s těmi klasickými u nichž je kofein odstraňován procesem extrakce.

Vědcům se podařilo připravit geneticky modifikovaný kávovník, který by měl produkovat kávová zrna obsahující minimální množství kofeinu. Kávovým keřům chybí klíčový gen pro tvorbu kofeinu a nyní produkují o 50 až 70 % této stimulační látky méně než klasické rostliny. Stejnou měrou bude také snížen obsah kofeinu v zrnkách budoucí kávy. Genetikům se podařilo vytvořit produkt, který se obsahem kofeinu dostává na hladinu prodávaných produktů u nichž je kofein odstraňován fyzikálními metodami. Kapitáni japonského biotechnologického výzkumu zareagovali na požadavky spotřebitele, který žádá kávu, která by mu nezvyšovala krevní tlak a po které lze bez problémů usnout i když si ji dáte večer před spaním. O kávu bez kofeinu je na světovém trhu stále větší zájem a z celkové produkce již její prodej představuje 10 % trhu.

Extrakci kofeinu z kávy je možné dělat dvěma způsoby. Organickými rozpouštědly a nebo kysličníkem uhličitým. První ze jmenovaných způsobů je sice levný, nicméně používaná rozpouštědla jsou karcinogenní a v takto připravované kávě stopy rozpouštědla mohou zůstávat. Druhý ze jmenovaných způsobů používá inertní, zcela neškodný kysličník uhličitý. Problém je v tom, že aby se z plynu stalo rozpouštědlo, je jej třeba zkapalnit a zchladit a celý proces je energeticky a technologicky značně náročný a výsledný produkt značně prodražuje.

Geneticky modifikované plodiny "udělají" kávu zbavenou kofeinu prakticky bez jakýchkoli vedlejších nákladů. Informace o GM kávě způsobily u klasických výrobců "Decaf Coffee" paniku. Jak se firmy, které do drahých extrakčních technologií investovaly miliony s nastupující konkurencí vypořádají? Jisté je, že ve snaze o záchranu investic se staneme svědky dalšího masírování veřejnosti namířeného proti konzumaci produktů pocházejících z GMO plodin.

Na straně GMO však v případě GM kávy stojí argumenty těžkého kalibru: Káva bude nejen levná, ale ve srovnání s tou, která přišla do styku s organickými extrakčními činidly, také šetrnější ke zdraví spotřebitele. A to ani nemluvě o chuti a vůni. Ono je totiž obtížné provést extrakci kofeinu za použití organického rozpouštědla a současně dosáhnout toho, aby se spolu s kofeinem neodstranila i část aromatických a chuťových látek.

Pro ty, které zajímají detaily dodáváme, že autoři úspěšného výzkumu jsou z Nara Institute of Science and Technology v Japonsku. Vedoucím týmu je Shinjiro Ogita. Kávovníkové keře se sníženým obsahem kofeinu náleží ke kávovníku Coffea canephora. 
Na tvorbě kofeinu v rostlinách se podílí tři enzymy. Výzkumníci zabránili expresi genu pro jeden ze zmíněných enzymů. Jedná se o gen pro theobromin syntázu, neboli CaMXMT1. Nyní Japonci již pracují na tom, aby stejnou metodou upravili rostliny kávy náležející ke Coffea arabica (Arabica).

V současné době je možné, že tato geneticky modifikovaná káva je již v oběhu a nikdo Vás na to neupozorní.

Zapátráme-li v historických pramenech, zjistíme, že s kávou se jako první Češi seznámili na sklonku 16. století Heřman Černín z Chudenic a Kryštof Harant z Polžic a Bezdružic, kteří při svých cestách měli možnost poznat s jakou oblibou ho pijí Arabové a Turci.

Trvalo ovšem více než sto let, než se káva dostala do povědomí širším vrstvám Pražanů. Na našem území patří ale kávové prvenství městu Brnu, protože prý jedna z prvních kaváren byla otevřena právě tam. 

A jak to bylo s kávou v Praze? Tam kávu začal prodávat Arab Hatalah il Damašku, mezi obyvateli Prahy známý jako Deodatus anebo prostě Arab. Chodil po pražských ulicích v exotickém oblečení a v turbanu a nabízel kolemjdoucím koflík neznámého nápoje. Lidem zpočátku káva nijak nechutnala, spíš je lákala zvědavost ochutnat neznámý, exotikou zavánějící nápoj. To bylo počátkem 18. století. V těchto dobách byla už káva v Evropě známým a oblíbeným nápojem a kavárny v evropských zemích byly na vzestupu. V Čechách byla káva pouze výsadou bohaté vrstvy měšťanů. Deodatus také své služby rozšířil o roznášku kávy do těchto měšťanských domů. Brzo si pak založil v Karlově ulici první kavárnu „U zlatého hada“. Káva se zpočátku prodávala pouze v lékárnách, protože byla pro svou hořkou chuť považována za žaludeční lék. Byla velice drahou záležitostí a tak se popíjela v domech nejbohatších lidí, teprve když se s kávou seznámilo služebnictvo, dostala se časem i mezi obyčejné lidi. Obliba kávy stoupala a po Deodatovi si začali otvírat další podniky i jiní kavárníci. Začala vznikat tradice pražských kaváren. 

Některé tehdejší kavárny jsou minulostí, ale stále můžeme v Praze najít mnoho kaváren, které si získaly oblibu i proslulost. Např. U Petržilků na Malé Straně, U Zlatého hroznu, U modrého hroznu nebo U Steiniců v Mostecké ulici. KavárnaSlavia, stojící naproti Národnímu divadlu je ovšem proslulá dodnes a to i tím, že tu psávali své povídky pánové Šimek a Grossmann. Klasickou kavárnou je Café Restaurant Louvrena Národní třídě a skutečně noblesní je restaurovaná kavárna v Obecním domě u Prašné brány. Kavárnu Savoy, nacházející se nedaleko Národního divadla, zase proslavil nejkrásnější strop z 2.pol. 19.stol.

Kávu si můžeme vychutnat v nějaké z mnoha kaváren na Starém městě, kde se jich nachází nejvíce. Některé z nich mají svou dlouholetou historii a jiné si ji teprve musí vytvořit.

Co se týká pití kávy u nás, tak velkou oblibu získal nápoj zvaný „turek“, který ovšem nemá s přípravou turecké kávy nic společného. Příprava je jednoduchá – mletá káva se zalije vodou těsně před bodem varu, ale jak vznikl tento způsob přípravy?

S kávou se jako první Češi podle historických pramenů seznámili Heřman Černín z Chudenic a Kryštof Harant z Polžic a Bezdružic při své cestě do Cařihradu (dnešního Istanbulu) ke konci 16. století. Nicméně, než u nás káva zdomácněla, ušla ještě velmi dlouhou cestu. Jejímu rozšíření částečně bránila i její příliš vysoká cena.

Kávě se začalo dařit vlastně až v 20.století mezi válkami, v té době byly na vzestupu i kavárny, které se pomalu stávaly symbolem nového životního stylu. Jejich rozmach byl ale bohužel přerušen druhou světovou válkou, která kromě jiného přinesla i období kávového „půstu“, protože místo kávy se prodávaly pouze kávové náhražky jako cikorka anebo melta.

Po válce byly soukromé pražírny znárodněny a prvorepublikové kavárny z větší části zrušeny. Kvalitních káv byl na trhu velký nedostatek a pro mnohé rodiny byly cenově nedostupné i kávovary. A možná tyto okolnosti stály u vzniku našeho „českého turka“, který se stal velmi rychle nejpoužívanějším a nejlevnějším způsobem přípravy kávy. Existovalo nepsané pravidlo o tom, že „turek“ se má pít zásadně bez mléka, ale nyní již není dodržován. Dnes už je sice situace na trhu jiná, ale tento (zlo)zvyk stále přežívá a má mnoho svých příznivců.

Po zmínce o českém „turkovi“ musíme zmínit ještě záslužnou činnost pana Zdeňka Žáčka, který byl významným odborníkem v oboru zbožíznalství a to obzvláště kávy. V roce 1962 mu byl udělen patent na technologickou přípravu bezkofeinové kávy. Nutno žíci, že analýza kávovníkových zrna a následný vynález bezkofeinové kávy byl pro svět zcela jistě větším přínosem.

A po jaké kávě tedy touží český spotřebitel? Po kávě aromatické, středně silné a lehce nasládlé anebo hořké. Podle toho tedy více preferujeme zrna z kávovníku robusta a kávy s výraznější nakyslou chutí nás příliš neoslovují. Podle statistik každý dospělý člověk vypije v průměru jeden šálek kávy denně, ale praxe je poněkud jiná a Češi holdují kávě nepochybně mnohem víc.

Spotřeba instantních káv je v Čechách výrazně nižší než kávy zrnkové, nicméně i ta si poslední dobou získává na oblibě.

Do Evropy se dostává káva na přelomu 16. a 17. století společně s benátskými kupci, tedy později než čaj. A ani v Itálii to káva neměla v počátku vůbec lehké, neboť se ji kněží snažili zakázat jako „ďáblův nápoj“. Traduje se, že osvícený papež Kliment VIII. před vynesením rozsudku nad kávou se ji rozhodl ochutnat, ale naštěstí mu zachutnala a tak se stala „pravým křesťanským nápojem“. Nicméně jedná se pouze o legendu, takže kdo ví, co je na tom vlastně pravdy a proč byla nakonec káva povolena.

Ten, kdo zavítá do Benátek, může navštívit nejproslavenější italskou kavárnu Caffé Florian na náměstí Sv. Marka. Ta je totiž nejstarší kavárnou v Evropě a zároveň s tím patří mezi nejdražší a nejpřepychovější. Byla založena r. 1720 a zpočátku byla centrem politických debat (stejně jako každá jiná z nově vzniklých kaváren). Na protější straně náměstí stojí její věčný konkurent, Caffé Quadri, které je také velmi úspěšné.

Kavárny vznikaly po celé Itálii a nejvíce právě v Benátkách. K jejich slávě přispívaly nejen známé divadelní hry opěvující kávu, ale i to, že kavárny byly místem, kde se scházela společnost a kde se probíraly společenské jevy z nejrůznějších pohledů. V polovině 18. století bylo v Benátkách více než dvě stovky kaváren.

Koncem 17. století se kultura kaváren začíná rozšiřovat do dalších míst v Evropě.

Například do Francie dovezli z Istanbulu první pražená zrna roku 1626 a už o padesát let měla Paříž mnoho kaváren. Říká se, že jich bylo více než dvě stě padesát a mnohé z nich jsou zachovány do dnes. Pití kávy si oblíbili zejména intelektuálové a umělci. Avšak to, co zlákalo milovníky francouzského vína ke kávě a kavárenské kultuře, bylo především luxusní prostředí. První kavárnu otevřel podnikavý Peršan Gregor a postavil ji prozíravě hned vedle Comédie Francois.Byla nákladně zařízena a stala se vyhlášenou divadelní kavárnou.

Ve Vídni, která je dnes považována za město kaváren, to kavárny neměly z počátku vůbec lehké. První kavárnu, „U Modré lahve“, zde založil cestovatel a voják Kolschitzky, který získal kávová zrna po Turcích z obléhání Vídně. Povolení k této činnosti dostal od císaře Leopolda I. pro statečnost v boji proti Turkům. Tento kavárník se ještě proslavil podáváním cezené kávy. Ani později, za vlády Marie Terezie nebyl provoz kaváren lehký – byl značně omezován a o velkých svátcích musely dokonce zůstávat zavřené. V době, kdy bylo v Paříži a Londýně přes tři sta kaváren, jich bylo ve Vídni sotva deset. Dnes je nejznámější vídeňskou kavárnouCafé Sacher.

Kávu tu připravují podle starodávných receptur. Je možné si objednat klasickou Sacher kaffe, podávanou s likérem a šlehačkou, kávu s názvem Maria Theresia nebo Fiaker kaffe, což je silná káva pojmenovaná po vídeňských fiakristech, kteří ji tu v dřívějších dobách popíjeli, když čekali na zákazníky. 

V Anglii vznikla první kavárna již roku 1650 v Oxfordu a posléze byl nadšenými studenty založen dokonce „Oxfordský klub kávy“.

V Londýně se otevřela první kavárna až roku 1652, ale pak se stala velmi rychle vzorem pro další kavárny. A tak se v Londýně začala tradice kaváren, které byly „okny do společenských nálad, morálky a politiky národa“. Není také bez zajímavosti, že anglické kavárny sloužily jako první volební kavárny na světě.

Nejproslulejší kavárna byla založená v roce 1688 Edwardem Lloydem. Scházeli se v ní loďaři a obchodníci a vynalézavý Lloyd speciálně pro ně vydával zpravodaj Lloyds List, kde kromě jiného zveřejňoval seznam lodí, které byly pojištěny jeho zákazníky. Z toho pak časem vznikla známá pojišťovací Lloydova společnost. 

Koncem 18. století obliba kávy trochu klesá a do popředí se více dostává čaj, který byl považován za symbol příslušnosti k vyšší společenské vrstvě, a tak kavárenský ruch na chvíli téměř utichá. 

První kavárny na území dnešních Spojených států vznikají kolem roku 1670. Na rozdíl od evropských kaváren nepřitahovaly umělce a intelektuály, ale zcela jiné skupiny lidí. V Bostnu byly kavárny domovem rebelů, jinde sloužily k zasedání městských rad i při soudních jednáních. Některé čtvrti ne příliš valné pověsti se snažily svou pověst vylepšit právě zakládáním kaváren. 

Do Německa se dostává káva také o trochu později, protože chuť Němce zprvu moc neokouzlila. Až roku 1679 byla v Hamburku otevřena první kavárna, ale převážně díky anglickým a holandským námořníkům a kupcům. První kavárny tak stály poblíž přístavu a sloužily hlavně cizincům, kteří ji znali a také vyžadovali. Později se staly kavárny záležitostí lepších vrstev, které se snažily napodobovat francouzské zvyky a mezi nimi tedy i pití kávy.

Kavárny vznikaly především ve městech, kde se vyskytovalo velké množství cizinců, např. v Lipsku – „Malé Paříži“. Ale ani tam si nezískaly velkou oblibu a bylo jich tam pouze osm. Kávu chválili spisovatelé i hudebníci, svou přízeň tomuto nápoji vyjádřil i Johan Sebastian Bach složením „Kávové kantáty“.

Jako zajímavost uveďme, že si v 19. století německé ženy vytvořily vlastní rituál pití kávy doma, tzv. Kaffeekränzchen, což byla pravidelná setkání žen nad šálkem kávy. Muži je s despektem nazývali Kaffeeklatsch, což znamenalo „klevety při kávě“, ale možná právě tady můžeme hledat počátky nezávislosti německých žen.

Přestože se Německo kávě hodně dlouho bránilo, tak se dnes Němci řadí mezi přední konzumenty v její spotřebě. 

K historii kávy je třeba ještě říci, že káva byla zpočátku velmi drahou záležitostí. Trvalo velice dlouhou dobu, než se tento nápoj z měšťanských domů dostal mezi prosté lidi. Ti ji totiž nejprve považovali za žaludeční lék, nejspíše také proto, že ke koupi byla pouze v lékárnách.

Původ slova káva pravděpodobně pochází z arabského výrazu Kahwah, v překladu znamenajícího sílu, či vzrušení nebo je svázán s etiopskou provincií Kaffa považovanou za pravlast kávovníku. Kolem objevu účinků kávových zrn panuje mnoho mýtů a legend. Bez ohledu na to, co je pravdou a co pouze smyšlenkou, faktem zůstává, že káva začala nabývat na významu až s jejím přenesením do Jemenu. Přístav Mokka patřil mezi hlavní obchodní křižovatky tehdy známého světa a zde, na terasovitých zahradách, byly zakládány první kávovníkové plantáže. Arabští pěstitelé a obchodníci, pro které byla káva velkým zdrojem příjmů, žárlivě střežili její tajemství. Vývoz zelených zrn byl pod těžkými tresty zakázán a kávová semena byla záměrně znehodnocována varem. Arabové také dokonale zvládali přípravu kávového nápoje. Zatímco původně se zrna jen žvýkala, či přemílala v ústech, ze 14. století pocházejí první ověřené zmínky o pražení. Mezi významná data na časové ose kávového příběhu se zařadil rok 1517, kdy osmanský kalif Selim dobyl Egypt a ovládl tím celý arabský svět. Ze svého tažení si přivezl i oblíbenou kávu. Pití nápoje se na území dnešního Turecka rychle rozšiřovalo a v Cařihradu vznikaly první kavárny. Doba slávy kávy v osmanském impériu však netrvala dlouho, neboť kavárny, jako místa hříchu a zatracení, byly brzo muslimským náboženstvím zakázány. V 16.století káva začíná svou pouť i po Evropě. Napomohla k tomu vítězná námořní bitva u Lepanta, kde spojené síly Svaté ligy, aliance Španělska, Papežského státu a Benátské republiky rozdrtily hlavní flotilu Osmanské říše. Vítězové přijali jednu z příjemných tradic poražených a přes přístavy, zpočátku hlavně středomořské, se zvyk pití kávy rychle šířil a stával čím dál tím oblíbenějším. Narůstající spotřeba si logicky vynutila rozšíření pěstování kávy. Angličtí, holandští a posléze i francouzští obchodníci zakládali nové plantáže na Cejlonu, v Indii, Indonésii a v zemích Jižní a Střední Ameriky. Káva je dnes tak vyhledávaným nápojem, že se stala druhou nejobchodovanější komoditou na světě, hned po ropě.

Z této země pochází málo známá káva, která je používána hlavně do kávových směsí pro přidání čokoládové chuti.

Intelligent pre brew aroma system. Společností jura patentovaný systém předspaření kávy. Po namletí je káva zatlačena ve spařovací jednotce a malou dávkou vody je před samostatnou extrakcí kávy předspařena, díky čemuž se uvolní vetší množství chutí a káva má poté i lepší aroma.

V Indonésii je vlivem zvětralého sopečného povrchu nejúrodnější půda pro kávovníky. V 17. století je sem dovezli Holanďané a už roku 1712 se v Amsterodamu prodávala první káva. Nejdůležitějšími pěstiteli v této oblasti je Jáva, Sumatra, Celebes a Flores. Domorodí obyvatelé tu rádi pijí kávu na arabský způsob nežli kávu připravovanou evropsky. Významným producentem je také Tchán-wan, ale jejich káva se vždy stačila zkonzumovat na domácím trhu. Také Vietnam se stal jedním z významných pěstitelů kávy, ovšem tady lidé raději pijí čaj, takže téměř všechna produkce kávy jde na vývoz.

Historie instantní kávy není tak dlouhá v porovnání s dobou, kdy byly objeveny účinky kávových zrn a po celém světě se začala káva pěstovat, sklízet a zpracovávat.

Byla vynalezena na přelomu devatenáctého a dvacátého století. Značného rozmachu se dočkala za první světové války a to díky vojákům na frontě. V roce 1938 se rozmohl prodej pod označením Nescafé, které je používáno dodnes. V této době byla rozpustná káva i součástí jídla pro armádu. Kvalita práškových instantních káv stále stoupala, takže dnes je možné připravit z ní celkem chutný nápoj. Její aroma sice nelze srovnávat s vůní čerstvě umleté kávy, ale chuť některých druhů se přibližuje chuti klasické kávy.

Instantní káva je jednoduchá na přípravu a snad právě proto si získala značnou oblibu, i když je výsledný nápoj se zrnkovou kávou nesrovnatelný. Ale jsou země, kde se téměř výhradně pije rozpustná káva, například ve Skandinávii. Také ve Velké Británii připadá asi osmdesáti procentní podíl spotřeby kávy na kávu instantní. Naopak ve Finsku jsou konzumenti kávy velice nároční a tak preferují pravou zrnkovou kávu před kávou rozpustnou, spotřeba instantní kávy činí pouhé jedno procento z celkové spotřeby kávy. U nás v posledních letech obliba a spotřeba této kávy pomalu stoupá.

Instantní káva se vyrábí sušením vyextrahovaných mletých pražených zrn kávovníku. Silný kávový extrakt se z vysokých až stostupňových teplot zprudka zchlazuje na 4 stupně Celsia . Na zchlazení je závislá budoucí kvalita kávy. Dalším stupněm zpracování je sušení a to probíhá dvěma způsoby. Při prvním způsobu se silný kávový extrakt rozprašuje pod tlakem na stěny vyhřívaných bubnů a odtud padá usušená v podobě zrnek dolů. Tato metoda je častěji používaná, pro svou ekonomickou nenáročnost. Druhým způsobem je vymrazování ve vakuu, vlivem kterého se při nízkých teplotách odpaří zbytková vlhkost. Při tomto způsobu výroby je u kávy zachována nezměněná chuť a vůně. Do obchodní sítě se dodává ve formě prášku nebo granulí.

V některých jihoamerických státech se rozpustná káva vyrábí z kvalitnějších druhů arabiky, ale v Evropě se k výrobě používají méně kvalitní zrna kávovníku Robusta. Přesto je výroba instantní kávy několikrát dražší než mleté pražené zrno. Je to z toho důvodu, že na výrobu kilogramu rozpustné kávy je třeba mnohem větší množství zelených kávovníkových zrn, než na výrobu kilogramu pražených zrn.

Na trhu se často objevuje i nepravá instantní káva, a to, když se k pravému extraktu přimíchá určitý podíl kávovin jako jsou obilniny, cikorka, prášek z mletých fíků a podobně. Je to přípustné pouze za předpokladu, že na obalu je uvedeno, že se jedná o směs kávového a kávovinového extraktu. V obchodním názvu rozpustných kávových přípravků musí být také uvedeno označení způsobu úpravy a návod k použití.

Instantní káva byla vynalezena koncem 19. století, ale rozšíření se dočkala až za první světové války a to díky vojákům na frontě, kde byla káva součástí jídla pro armádu. První rozmach prodeje přišel roku 1938 až s označením Nescafé, které je používáno dodnes. Kvalita instantních káv stále stoupá, takže dnes je možné připravit celkem chutný nápoj přibližující se chutí klasické kávě.

Instantní káva si získala oblibu možná právě pro svou jednoduchou přípravu a to i za cenu toho, že výsledný nápoj je se zrnkovou kávou nesrovnatelný. Dnes jsou i země, kde se téměř pije jen káva rozpustná – téměř v celé Skandinávii, z které vybočuje Finsko, kde jsou konzumenti velmi nároční a preferují zrnkovou kávu. Ale třeba ve Velké Británii je zastoupení instantní kávy 80 % spotřeby a i u nás v posledních letech její spotřeba stoupá.

Káva se vyrábí sušením vyextrahovaných mletých pražených zrn kávovníku. Silný kávový extrakt se z vysokých teplot (až 100 °C) zprudka zchlazuje na 4 °C. Právě na zchlazení je závislá další kvalita kávy.

Káva se potom suší a to hned dvěma způsoby. Při prvním z nich se silný kávový extrakt rozprašuje pod tlakem na stěny vyhřívaných bubnů a odtud padá usušená v podobě zrnek dolů. Tato metoda je velmi často používána pro svou ekonomickou nenáročnost. Druhým způsobem je vymrazování ve vakuu, vlivem kterého se při nízkých teplotách odpaří veškerá zbytková vlhkost.

Do obchodních sítí se instantní káva dodává ve formě prášku anebo granulí.

V Evropě se k výrobě tohoto druhu kávy používají méně kvalitní zrna robusty (v některých jihoamerických státech se rozpustná káva vyrábí z druhů arabiky, nicméně i přes to je výroba instantní kávy mnohem dražší než kávy zrnkové. To také z důvodu, že na výrobu kilogramu rozpustné kávy je potřeba mnohem více zelených kávových zrn, než na výrobu pražené kávy.

Proto, aby se z instantní kávy stal nápoj alespoň vzdáleně připomínající chuť a vůni kávy, je ho nutno chemicky aromatizovat, protože samotná instantní káva nevoní.

Instantní kávy, které nabízíme my jsou nearomatizované. Takže, někteří zákazníci říkají, že tato instantní káva zvláštně voní.

Na trhu se můžeme setkat i s nepravou instantní kávou – a to v případě, že je k pravému extraktu přimíchá určitý podíl kávovin, jako jsou obilniny, cikorka, prášek z mletých fíků apod. Dle normy je to dovoleno pouze v případě, že je na obalu uvedeno, že se jedná o směs kávového a kávovinového extraktu.

Na obalech rozpustných kávových přípravků musí být také uveden způsob úpravy a návod k použití.

Káva Jamaica Blue Mountain je velice ceněná odrůda kávy Arabika, která se pěstuje pouze na ostrovech na Jamajce ve vysokých nadmořských výškách. Káva je vysoce ceněná a produkuje se v malém množství.

Pod tímto pojmem se skrývá nejdůležitější část čokolády. Kakaová hmota je složena z kakaového prášku a kakaového másla. Ty se oddělí při zpracování kakaa a poté se opět v potřebném poměru smíchají. Čím více kakaového másla je zastoupeno v kakaové hmotě, tím lepší je výsledná čokoláda. U kvalitnějších čokolád se tento poměr blíží až k 50%.

Káva je nápojem plným očekávání. Ráno po probuzení dodává člověku potřebnou energii, v průběhu náročného dne překonává naši únavu. V pozdních večerních či nočních hodinách, kdy je náš organismus připravený na spánek, ale nás čeká ještě mnoho pracovních povinností nebo učebnic k nastudování, nastupuje opět káva, aby zahnala pocit spánku a udržela naši mysl v bdělém stavu. Málokdo nad šálkem kávy přemítá o tom, co vlastně káva je a odkud k nám přichází. Pro každého z nás se stala blízkým a zdomácnělým nápojem a tak si mnozí ani neuvědomí,že káva voní exotikou a její cesta z plantáží celého světa až k nám je velmi dlouhá a náročná. Možná si při jejím pití klademe otázku proč je někdy tmavá a silná a chutná trpce, jindy je naopak jemná a lahodná. Patrně nikdo z nás nepřemýšlí o tom, jak náročné je pěstování kávy, kolik úsilí a lidské práce se skrývá za každým šálkem tohoto někdy zatracovaného a jindy zase zbožňovaného nápoje.

Na úvod si položíme otázku co vlastně je káva? Pro její tmavou barvu a účinky ji dříve lidé považovali za ďáblův vynález. Dnes se musíme tomuto přirovnání usmívat, protože v současné době ji naopak labužníci a vyznavači kávy považují za nápoj téměř božský. Kávu pijeme většinou pro její povzbuzující účinky, ale mnohokrát bývá také příležitostí k milému setkání a posezení s přáteli nebo k odpočinku v příjemném prostředí kavárny.

Zkusíme se dnes výjimečně nad šálkem lahodné voňavé kávy zamyslet nad tím, jak vlastně vzniká tento hnědý, vonící prášek, odkud a z jakých dálek se bere? Co všechno předchází tomu, než se jako nápoj dostane na náš stůl. Pokusíme si zodpovědět mnohé otázky, povíme si jak a kde se káva pěstuje, sklízí a zpracovává a také to, jakým způsobem ovlivňuje pražení a mletí její výslednou chuť. Nuže, vzhůru za poznáním, aneb "trocha teorie nikoho nezabije".

Možná jste se někdy zamysleli, proč jsou vlastně látky jako kofein v kávě přítomny. Všechno v přírodě má svůj důvod. V případě těchto látek je to ochrana před spásáním divokou zvěří. V některých nížinných odrůdách je těchto látek více, v odrůdách vysokohorských džunglí je jich méně. Pro spoustu savců jsou tyto látky jedovaté a například pro psa jsou v některých případech i smrtelné. Jejich organizmus tyto látky neumí metabolizovat. Již tabulka čokolády nebo 1 decilitr kávy je pro psa smrtelnou dávkou.

Mnoho lidí dává přednost kávě bez kofeinu. Zdálo by se, že jsou takovou úpravou nepříznivé vedlejší účinky eliminovány. Toto tvrzení je však nepřesné. Především, káva obsahuje daleko více psychoaktivních látek než jen kofein. Tato problematika je obsáhlejší, než aby se vešla do krátkého článku. Pokud se chcete s problematikou více seznámit doporučujeme www.howstuffworks.com (v angličtině).

Při procesu odstraňovaní kofeinu z kávy dochází k odplavení i některých žádoucích látek, které se díky svojí těkavosti ničí jako první. Tyto látky, jako jsou například jemné oleje, se stávají výraznými při pražení, kdy dochází ke karamelizaci cukrů a sycení plynů, např. oxidu uhličitého, který je nositelem těch nejdůležitějších vonných plynů, tím nejdůležitějším co káva obsahuje a dělá kávu kávou.

Při použití chemického odstraňování kofeinu ze zelené kávy je na povrchu zrn vidět nažloutlá vrstva zoxidovaných olejů. Dále pak v těchto zrnech zůstává nepatrné množství chemikálií, které mohou zanášet tepny a způsobovat problémy v krevním oběhu. Proto bylo v rámci EU používání některých látek tohoto druhu zakázáno.

Vhodnější je proto použít kávu dekofeinovanou za použití vody nebo oxidu uhličitého. Také jsme měli příležitost vyzkoušet množství obilných káv a kávovin (např. vynikající druh od firmy Lima), které však do této sekce nepatří, protože již nejsou kávou v pravém slova smyslu.

Sao Paulo patří k největším produkčním oblastem kávy v Brazílii. Rozkládá se na jižním okraji tropů a produkuje více než polovinu veškeré světové sklizně kávy. Káva byla do Sao Paula přinesena roku 1797 guvernérem Castro Mendonca, který semeno kávovníku zasadil v Jundiahy. Z tohoto keře byla pak první semena kávovníku vysázena v oblasti Campinas, která je dodnes jednou z hlavních kávových oblastí.
V Sao Paulu se pěstuje kávovník arabský a jeho varianty bourbon, murta, botucato a maragogip. Vypěstovaný kávovník dává užitek ve čtvrtém roce, plnou úrodu dává teprve v sedmém až osmém roce a rodí 35 let, někdy i déle. Kávovník se pěstuje v Sao Paulu bez zastiňování a jelikož roční období jsou zde pravidelně vyhrazena, zrají kávové plody stejnoměrně. Téměř veškerá produkce je dnes vyvážena z přístavu Santos, který je největším a nejmodernějším přístavem světa pro vývoz kávy.

Káva ve státě Sao Paulo se zpracovává jak suchým, tak mokrým způsobem; suchý způsob však převládá. Veškerá produkce přichází na světový trh pod označením santos s uvedením obchodního druhu a jakostní třídy, např. lepší /superior/, dobrý /good/, normální /regular/, obyčejný /ordinary/. Druh santos bourbon je nejlepším druhem santosu, produkovaným ve státě Sao Paulo; vyniká dobrým vyrovnaným zrnem podobajícím se arabské mocce. Připravený nápoj má měkkou, příjemnou a jemnou chuť, prostou jakékoliv ostrostí.

Santos murta vyniká vysokou jemností a lahodností chuti v šálku, vyrovnaností a pravidelností v zrnu.
Santos fanci se vyznačuje velkým zrnem, jeho pravidelností a vyrovnaností, čistotou a zvlášť dobrou chutí a vůní v šálku.
Santos extra prime je nejoblíbenějším druhem na našem trhu. Vyznačuje se střední vyrovnanosti zrn, čistotou a dobře se praží, vyniká jemností v chuti a sladkostí v ,šálku. 
Santos prime je druh střední jakosti nepravidelného zrna s jistým obsahem nevyzrálých zrn a cizích příměsí. Má ostřejší a drsnější chuť, v šálku než druh předcházející. 
Santos superior patří k levnějším obchodním druhům s uspokojivou jakostí a s větším obsahem vadných zrn. Používá se do levnějších směsí. V šálku je ostřejší a postrádá jemnost a sladkost v chuti. 
Santos good je obyčejným velmi levným druhem, který obsahuje velké procento nevyzrálých semen a cizích příměsí. 
Santos regular je druh obsahující značné množství vadných semen a příměsí. Má nevzhledná a nevyrovnaná zrna, nápoj v šálku je slabě aromatický. Při zpracování je značný odpad. Čerstvě sklizené santosy mají v šálku nahořklou chuť, která se odležením částečně vyrovnává. Nejlepší vlastnosti má tato káva druhým rokem po sklizni.

Mezi nejdůležitější produkční místa v Sao Paulu patří oblasti Alfa Mogiana s centrem Ribeirao Preto, která produkuje kávu vynikajících kvalit bourbon.
Baixa Mogiana s centrem Sao Joao da Boa Vista - káva vynikajících kvalit, v šálku charakteru bourbon.
Media Paulista s centrem Bauru produkuje kávu horších kvalit než mogiana.
Alta Araraquerense s centrem Sao José de Rio Préto – kávy dobrých vlastností v šálku, charakteru bourbon.
Baixa Araraquarense s centrem Catanduva - káva rozdílných vlastností podle pěstitelské plantáže.
Noroeste s centrem Aracatuba - káva středních kvalit, dobrý pražič, dobré zrno.
Alta Paulista s centrem Marília - vlastnosti obdobné jako aracatuba.
Media Paulista - Sao Paulo Goias s centrem Olimpia – vlastnosti obdobné jako aracatuba.
Baixa Paulista s centrem Araqua-Campinas - káva prázdná až dobrá v šálku, dobré zrno.
Alta Sorocabana s centrem President Prudente - káva horších vlastností než předchozí, dobrý pražič, méně vyhovující vzhled.Media Baixa Sorocabana s centrem Sorocabana - káva velmi chudá v šálku.
Santos Jundiai a Central do Brasil s centrem Sao Paulo - vlastnosti kávy obdobné jako z oblasti Media a Baixa Paulista.

Podivil jsem se, jakým to na mne mluví zvláštním jazykem. Byl mi neznámý, ale přesto tak přesně vystihoval věci, o kterých bych chtěl vědět. Znal magickou řeč kávy. Nabídl mi, že mne do toho světa, který prý není tak složitý, jak se zdá, v krátké chvilce zasvětí. A tak se také stalo…

arabica - první kultivovaný druh kávovníku, má nejlepší kvalitu ze všech tří typů

aroma - odér louhované kávy

balance - degustativní termín, kdy žádná charakteristika nepřevažuje nad druhou

blend - směs dvou a více káv

bouquet - používá se k označení kávové směsi

cafe’au lait - francouzská káva s mlékem

café con leche - španělská a portugalská káva do tmava upražená, podávaná s horkým mlékem a cukrem

café macho - slangové označení pro latinskoamerickou špičkovou kávu

caffe‘ latte - italská káva s mlékem

cappuccino – espreso s našlehaným mlékem a mléčnou pěnou

caracolilo - nejpopulárnější dominikánská káva

celozrnná káva - nemletá, skládající se z celých zrn

espresso - druh pražené kávy, šálek silné a na chuť bohaté kávy

exotic - označení káv, které jsou považovány za sladké a kořenité (Indonésie, východní Afrika )

extra fine - nejlepší druh venezuelské kávy

finjan - šálek turecké kávy

french roast - francouzská pražená káva

hard - termín označující kávu s nízkou kvalitou

hard bean - vysoko pěstovaná káva se Střední a Jižní Ameriky

heavy roast - velmi tmavá pražená káva s hořkosladkou příchutí

instantní káva - rozpustná káva

ixicara – port. šálek moka kávy

kahveh - turecké slovo označující nápoj kávy

kofein - alkaloidní látka obsažená v kávě; obsah v zeleném zrnu je asi 1,5%

kernel - část kávového zrna

kyselost - žádaná vlastnost kávy

ledová káva - frappé – vychlazené espresso našlehané s ledem, cukrem a mlékem

macchiatto – „strakatá“ bílohnědá káva; espresso zakápnuté mléčnou pěnou

marqaha - euforie z kávy

mazbout - arabsky polosladká káva

medium roast - káva upražená podle standardní severoamerické chuti

murra – arabsky neslazená káva

perkolace - jakákoli metoda louhování kávy, při které se horká voda filtruje přes kávovou směs

raw coffee - kávová zrna po fermentaci a eliminaci vnějších obalů

tělnatost - káva, která má intenzivní chuť; plnost, bohatost chuti

tinto - káva v Kolumbii nebo Brazílii

vídeňská káva – káva se šlehačkou; turecká i překapávaná

vintage - starší nepražená kávová zrna

zelená káva - nepražená káva

žok - balení kávy; 80 kg

Kávová třešen je plod kávovníku a obsahuje v sobě 2 kávová zrnka ( pokud se nejedná o perlové zrnko ). Zralá kávová třešeň má sytě červenou barvu. Pod slupokou se nalézá dužina, která obsahuje cca 70% vody. Pod dužinou jsou ještě ochranné vrstvy kávových zrn a to pergamenová slupka a poté je ještě každé zrno chráněno stříbřitou slupkou ( tzv. silverskin ).

Přístroj určený pro přípravu kávy. V základu se dají rozdělit na kávovary PODové ( na kávové kapsle, tzv. PODy ), kávovary pákové a kávovary automatické ( kávovary obsahující mlýnek ). Existují také technologicky méně náročné způsoby přípravy kávy - French Press, Moka konvička, VacuPot a další. Tyto způsoby jsou ideální pro domácí přípravu kávy s vynaložením malých investic.

Nabídka kávy v našich běžných obchodech není příliš pestrá – značky spolu nesoupeří kvalitou, ale cenou. Čistě druhy kávy jsou tak v dostání pouze ve specializovaných obchodech a nám jsou tak nabízeny převážně směsi kávy. Je nelehké se v nich dobře vyznat, zahrnují totiž kávy od tradičních až po exotické; obsahují zrna z různých zemí.

Káva v supermarketech bývá často stará a nekvalitní. Za označením „směs kávy“ se povětšinou skrývá malé množství arabiky doplněné o hodně robusty a snaha prodat co nejlevnější kávu za co nejvyšší cenu, která je odůvodněna značkou výrobce kávy.

Směsi káv se skládají z více druhů zrn a správné kombinace mezi nimi se dá docílit harmonické a ucelené chuti, k čemuž je ale zapotřebí velkých zkušeností a znalostí jednotlivých surovin. Ale přesto i jednodruhové kávy dokáží být velmi harmonické a chuťově vytříbené již od „matky přírody“ a často tomu i tak bývá.

Pro snížení ceny se často míchá arabika s robustou, která ji sníží dostatečně, ale výsledkem je směs pouze průměrné nebo velmi podprůměrné kvality. Při dlouhém skladování se tak může chuť arabiky vyprchat a zůstat tak jenom vlastnosti robusty. Zdá se, že robusta nemusí být v kávových směsích na škodu – například italská 100 % arabika může podle zákona obsahovat až 10 % robusty. Robusta se ale do kávy přidává kvůli pěně, když je káva starší. Obecně ale mají Italové rádi hořčí kávu, takže jsou robustě o něco málo více nakloněni a jsou ochotni, i když je to na úkor chuti a kvality.

Pojďme se tedy podívat na nejčastější směsi káv poněkud blíže, abychom dostali zběžný přehled, než vstoupíme do obchodu s přáním koupit si nějakou dobrou kávu.

Za prvé zmiňme kávu kolumbijskou, kde nejkvalitnější káva pochází z andských plantáží. Kávy z Kolumbie mívají dobrou kyselost a čisté aroma, některé druhy mohou mít lehce oříškovou chuť. Nejlepší jsou středně pražené.

Káva z Afriky je chuti pikantní, má jemnou kyselost a jemnou vůni s lehkou ovocnou příchutí. Většinou tvoří dobré směsi kávy.

Kubánská káva je sladká a lahodná, má jemnou kouřovou vůni cedrového dřeva. Středně silné pražení zvýrazňuje její vůni. Tato káva je vyhledávána především Japonci, v Evropě se k naší škodě vyskytuje zřídka.

Na našem kávovém trhu se můžeme setkat s různými druhy kávových směsí, jejichž chuť je rozmanitá díky namíchaným druhům zrn. Například Kostarická káva je jemná a má ořechovou příchuť,Etiopská Mocha je hladká a vyzrálá a doporučuje se její pití po jídle. Stejně tak po jídle je vhodná Jávská káva, vyznačuje se lehkou kouřovou příchutí.

Mezi nejlepší kávy na světě patří jamajská Blue Mountain, je zároveň i nejdražší kávou, 98 % čisté kávy se dováží do Japonska, ostatní 2 % se dávají do směsí. Speciálně u této kávy je třeba dávat pozor na její napodobeniny, pravá Blue Mountain má osvědčení od Jamajské komise kávového průmyslu.

Mezi silnější kávy patří například káva Honduras, Uganda nebo Madagaskar, poslední jmenovaná má vysoký obsah kofeinu a hodí se dobře na přípravu silného „turka“. Také káva Guatemala a Cuba patří mezi silné středoamerické kávy s plnou chutí, které mají výrazně povzbuzující účinky. Ještě silnější je Tanzanijská, má výraznou a vyrovnanou chuť.

Nejlepší ze všech asijských káv je káva z Indie , je to káva s nižším obsahem kofeinu, má jemnou chuť a měděnou barvu.

Mezi vysoce kvalitní kávy patří i Brazilská Santos, která se pěstuje v půdě bohaté na obsah železa, má plnou a hladkou chuť s minimální kyselostí. Také káva Sumatra je pouze mírně nakyslá, ale má velmi silnou chuť a je pražená do tmava.-

Je potřeba si ujasnit pojem kyselost, která je zmiňována u většiny druhů káv. Nelze si ji v žádném případě plést se „zkyslostí“. Kyselost kávy určuje a charakterizuje její kvalitu, u kávy je žádoucí, protože bez ní by káva byla chuťově chudá a plochá.

Jak je patrné, každá káva má jinou chuť a při tvorbě směsí je třeba brát v úvahu všechny vlastnosti, není problémem namíchat hodně směsí, ale ne vždy je výsledný efekt takový, aby směs měla vyváženou chuť a vůni. Namíchat dobrou směs bývá opravdu uměním.

Pod názvem kávoviny se rozumí výrobky získané pražením různých částí rostlin, které jsou bohaté na polysacharidy. Slouží jako náhražka kávy a pokud bychom chtěli nahlédnout do historie kávovin, zjistíme, že se začaly vyrábět už za napoleonských válek. I když se dnes používají jako pochutiny s rozsáhlým upotřebením, je jasné, že kávu ve všech parametrech nahradit nemohou. Přesto ve směsích s pravými zrny hrají dost významnou úlohu. Tlumí účinek kofeinu a podřadnějším druhům kávových nápojů dodávají lepší chuť, barvu i vůni. Mají význam nejen zdravotní, ale i ekonomický, protože zlevňují cenu kávových směsí.

Kávoviny se dělí na kávovinové přísady, mezi něž patří výrobky z čekanky, což je naše stará známá "cikorka", dále pak z fíků a z cukrové řepy. Na kávovinové přísady se mohou zpracovávat také hrušky, jablka, kaštany , ořechy, šípky, banány, vylisované hroznové slupky, švestky a dokonce také žaludy. Všechny kávovinové přísady se používají k doplnění nápojů ze zrnkové kávy.

Další dělení je na kávovinové náhrady, které kávu nahrazují, jak je z názvu patrné. Vyrábí se většinou z plodů obilnin a luštěnin. Jsou to výrobky z pražené kukuřice, ječmene, ovsa, pohanky, rýže, hrachu, fazolí, sóji a burských oříšků. Praží se buď za sucha nebo při určité vlhkosti, navlhčením se zvětší jejich objem a zlepší se jakost odvaru.

Dále rozeznáváme sladové kávoviny, které se vyrábí pražením žita a pražením klíčků sladového ječmene nebo fíků. Sladová káva má příjemně nahořklou lahodnou chuť, je vhodná s mlékem jako "bílá káva".

Směsi z kávovinových náhražek a přísad tvoří dohromady kávovinové směsi. Pomocnými surovinami jsou cukry, sirupy, melasa, oleje, máslo, karamel a hlavně přídavek pravých pražených a mletých kávových zrn. Vyrábí se ve formě instantních přípravků.

Rostlina na kterém káva roste. Kultivované keře se dorůstají výšek okolo 3 metrů a jsou kultivovány s důvodu snažšího sběru. Kávovníků je mnoho druhů, ale mezi tržně nejdůležitější a nejrozšířenější patří dva - Coffea Arabica (kávovník arabský) a Coffea Canephora (Kávovník statný).

Kávovníky se pěstují převážně v tropickém pásmu, mezi obratníkem Raka a Kozoroha, ve více než padesáti zemích světa. Každý ze tří základních druhů vyžaduje odlišné podmínky pro pěstování.

Robusta dává přednost tropickým podmínkám střední Afriky a jižní Asie, kde je stálá teplota do 30 °C, protože vyšší teplota vyhovuje tomuto druhu. Naopak ideální teplota pro růst kávovníků druhu arabica je mezi 17 a 20 °C. Nejméně významná liberica se pěstuje nejvíce v Malajsii a v západní Africe.

Arabika a robusta nepotřebují jen správnou teplotu, ale také hodně slunce a deště (celoroční srážky nad 1500 mm) a také jsou velmi citlivé na pokles teplot (uhynou, pokud teplota klesne pod bod mrazu).

Zmíníme se pouze o základním rozdělení pěstitelských oblastí arabiky a robusty. Nejvíce ceněný kávovník arabika se nachází na plantážích ve všech zemích Střední Ameriky a také v Kolumbii, Venezuele, Bolívii a Peru. Pěstuje se i na celém území Austrálie a dále pak také v Etiopii, Zimbabwe, Keni a na ostrově Papua – Nová Guinea.

Typicky jemná chuť kávy arabika má další drobná rozlišení podle oblastí, ve kterých se pěstuje. Například brazilská arabika je mírně nasládlá a má příchuť čokolády, naproti tomu keňská arabika, patřící mezi nejkvalitnější kávu, má příjemnou kyselost s ovocným aroma.

Na území Afriky v Angole a na Pobřeží Slonoviny a také na Madagaskaru se daří kávovníku druhu robusta. V největší zemi Jižní Ameriky, v Brazílii, která se řadí k největším světovým producentům kávy, jsou pěstovány kávovníky arabiky i robusty. Ve zbývajících oblastech leží kávovníkové plantáže v různých nadmořských výškách, což umožňuje i tam pěstování obou druhů kávovníků.

Dnes se některé země produkující kávy dohodly na společném kodexu, který by měl zlepšit ekologické a pracovní podmínky. Jde o vytvoření trhu práce bez otroků a pracujících dětí a také o vytvoření alespoň nějaké úrovně pracovních podmínek za udržování mezinárodních norem ohledně používání pesticidů a znečišťování vod. Z pěstitelských zemí se k dohodě zavázala Brazílie, Kolumbie, Keňa, Indonésie, dále Vietnam a hlavní středoameričtí vývozci. K tomuto kodexu se připojily i zpracovatelské firmy Nestlé, Tchibo, Kraft Foods a Sara Lee.

Při výrobě rozpustné kávy se nejprve vyrobí silná káva. To se provádí v obřích tancích. Tento proces si lze představit, jako kdybychom si dělali kávu v obrovském překapávači. Do vrchní části se nasype mletá káva dané zrnitosti. Pak se do ní pustí horká voda. Ve spodní části se zachytává kávový koncentrát. Dále pak lze postupovat dvojím způsobem. Tzv. pulverizací (rozprašováním za tepla) nebo tzv. lyofilizací (zmrazením a sublimací).

Naše pojednání o kofeinu začněme definicí amerických vědců: "Kofein patří do skupiny látek, kterým říkáme léky, podporující bdělost."

Mnoha vědeckými studiemi a výzkumy bylo zjišťováno, jaké jsou hlavní účinky kofeinu a proč lidé po jeho požití nemají potřebu spánku. Přišlo se na to, že lidské tělo obsahuje látku Adenosin, která působí jako přírodní uspávací prostředek. Kofein tuto látku dokáže blokovat, tím zabraňuje člověku usnout a tak podporuje jeho bdělost.

Názory vědců na účinky kofeinu jsou rozdílné. Jedni poukazují na jeho nebezpečnost s tím, že se jedná o "drogu", na kterou lze získat návyk a také upozorňují na jistá zdravotní rizika spojená s jeho účinky. Varují, že kofein zvyšuje člověku krevní tlak a tím se zvyšuje riziko pro vznik srdečních chorob. Jejich oponenti zastávají názor, že kofein je psychoaktivní látka, která není při přiměřeném užívání nebezpečná, naopak působí příznivě na lidský organismus. Tvrdí, že naprosto bezpečná je dávka 300 miligramů kofeinu, což představuje 2 až 3 šálky kávy nebo čaje. Dalším jejich argumentem pro je, že kofein podporuje dobrou náladu, zvyšuje pozornost, zrychluje reakce a rozšiřuje poznávací schopnosti. Dále předkládají výsledky výzkumů, které dokazují, že kofein je pro lidské zdraví prospěšný, neboť obsahuje látky, které zabraňují vzniku některých nemocí nebo aspoň napomáhá tlumit jejich průběh.

Není bez zajímavosti, že alkaloid kofeinu znali již v 6. století před naším letopočtem a pro jeho účinky jej považovali za zázračný lék. Tato látka je obsažena v listech, semenech a plodech kávovníku a kromě toho i v čajovníku, kakaovníku a dalších zhruba šedesáti rostlinách.

Kofein je opravdu v jistém smyslu drogou, díky které může fungovat dnešní svět. Vědce ale velmi znepokojuje fakt, že čím modernější svět máme, tím více kofeinu potřebujeme. Zkoumá se jak dalece je člověk na kofeinu závislý a také to, zda jeho pravidelné užívání nezpůsobuje lidem zdravotní problémy.

Je prokazatelné, že kofein má analeptické účinky, což znamená, že stimuluje centrální nervovou soustavu a také působí na tělesnou výkonnost. V tomto případě jde o účinky ergogenní. Kofein navíc mírní bolest při určitých typech migrén a také bylo zjištěno, že potlačuje příznaky astmatu.

Proti kofeinu hovoří zase jiné aspekty. Jak už jsme zmiňovali zvyšuje krevní tlak, i když pouze krátkodobě. Může také zvyšovat ztrátu vápníku v kostech, především u žen v menopauze. Tuto ztrátu lze ale eliminovat vypitím denní dávky 30 mililitrů mléka.

U většího počtu osob užívajících pravidelně a dlouhodobě různé kofeinové nápoje byl zjištěn častější výskyt rakoviny ledvin, jater a slinivky, cystická fibróza prsu a osteoporóza, ovšem nebylo dokázáno, že by kofein sám byl příčinou těchto onemocnění.

Kofein je všeobecně považován za takzvanou užitečnou drogu, je využitelný v různých oblastech lidského života a nejvíce tam, kde je třeba, aby lidé byli dlouho vzhůru. Využívají jej všichni při práci ve směnných provozech, lékaři, záchranáři, řidiči kamionů, ale nejen ti. Kofein pomáhá překonat únavu při cestování na větší vzdálenosti a užívají jej i sportovci.

Paradoxní ovšem je, že jeho užíváním vznikl jakýsi začarovaný kruh, ze kterého nelze vystoupit, což činí mnoha vědcům celého světa nemalé starosti. Slovy jednoho z nich: "užíváme kofein, abychom nahradili spánkový deficit, který ovšem vzniká důsledkem užívání kofeinu".

Lidé mají skutečně díky konzumaci kofeinu mnohem menší potřebu spánku, ale bez jeho obvyklé osmihodinové doby tělo nepracuje ve správně fyzické, psychické a emoční kondici. Důsledkem je to, že celá lidská společnost velmi strádá nedostatkem spánku, což je cena, kterou platíme za naši zvýšenou bdělost. Vznikl tak zásadní rozpor ve dvojím účinku kofeinu, lidé ho užívají proto, aby nespali a zároveň proto, že málo spí.

Výsledky výzkumů prokázaly, že na kofein odlišně reagují extroverti a introverti, ti druzí jsou na něj mnohem více citliví. Rozdílné jsou rovněž názory na účinky kofeinu u dětí. Neexistuje ale důkaz, že by v malém množství dětem škodil. Některé studie uvádějí, že dětský organismus metabolizuje kofein rychleji a není důvod se domnívat, že děti jsou vůči kofeinu vnímavější. Zjištění, které pravděpodobně překvapí všechny kuřáky je, že pokud kouří cigarety a zároveň si pochutnávají na kávě, téměř dvakrát se znásobí rychlost s níž tělo metabolizuje kofein, což znamená, že hladina kofeinu v jejich krevní plazmě klesá dvojnásobně rychleji.

Kofein v různých formách nás provází téměř na každém kroku, nejen v kávě a čaji. Je přidáván také do tablet na hubnutí i do léků. V této souvislosti musíme upozornit na fakt, že léky obsahující kofein jsou mnohem účinnější než analgetika užívaná samostatně. Kofein je obsažen i v některých potravinách, stal se součástí sladkých i hořkých limonádových přísad. Využívá se toho, že velmi výrazně působí na naše chuťové buňky. Stalo se běžným zvykem, že potraviny s kofeinem například čokoláda, ledové čaje a cola jsou předkládány ke konzumaci i dětem. V Americe se dokonce rodí některé děti se stopami kofeinu v těle. Ten se do těla novorozeňat dostal pupeční šňůrou od jejich matek, které si během těhotenství hojně dopřávaly ledové čaje nebo ostatní nápoje s kofeinem. V posledních letech zaznamenal boom i prodej a spotřeba energetických nápojů s vysokým obsahem kofeinu. Především ve Spojených státech amerických se popularita energetických nápojů stala pro vědce i lékaře doslova "strašákem". Čtvrtlitrová plechovka Red Bullu obsahuje 2krát až 3krát více kofeinu než plechovka koly o obsahu 350 ml. Britští vědci, kteří se zabývají výzkumem spánku potvrzují, že nápoje s kofeinem skutečně fungují, vytáhnou člověka z energetického útlumu a zvýší jeho pozornost. Účastníci tanečních maratónů, kteří je hojně pijí, hodnotí jeho účinky slovy "jako by se člověku zrychlilo tělo i mozek". Zděšení ovšem vyvolal případ smrti mladého irského basketbalisty, který před zápasem vypil několik plechovek energetického nápoje. Tato událost se stala impulzem pro ustanovení Komise pro zkoumání povzbuzujících nápojů, která se zabývá studiem vlivu těchto nápojů na zdraví lidí v Irsku. Komise prováděla nejrůznější výzkumy, které nakonec nepotvrdily, že by z požívání energetických nápojů plynulo nějaké riziko. Ovšem je důležité zdůraznit, že se musí jednat oumírněné pití těchto nápojů. Ve všech státech EU platí požadavek uvádět na obaly energetických nápojů varování, že nápoj není vhodný pro děti, těhotné ženy a osoby citlivé na kofein. I přesto byl ve Francii a v Dánsku jejich prodej zakázán.

Účinky kávy

Již začátkem 19. století, v době rozmachu kaváren, se tehdejší vědci začali zajímat o to, proč je vlastně káva tolik oblíbeným nápojem. Pustili se do výzkumu a poprvé se podařilo izolovat z kávového zrna látku, nazvanou kofein. O něco málo později bylo objeveno, že tatáž látka se vyskytuje v čaji, kakau a překvapivě i v oříšcích. My dnes už víme o povzbudivých účincích kávy a právě proto ji také jako nápoj vyhledáváme a pijeme.

Každý kdo tvrdí, že si neumí své ráno bez šálku kávy představit si zřejmě ani neuvědomí, že už je na tomto nápoji mírně závislý. Je to způsobeno především naším známým kofeinem, který je spolu s dalšími alkaloidy v kávě obsažen. Možná, že slova o závislosti někoho vyděsila a tak je nutné si zároveň říci, že se jedná pouze o závislost krátkodobou a v případě absence kofeinu člověk nemívá nikdy typické abstinenční příznaky. Možná se někdy v mírné formě projeví bolest hlavy a určitá malátnost. Po jednom a půl dni bez kofeinu se zvyšuje průtok krve mozkem a to může u citlivějších osob způsobit právě onu zmíněnou bolest hlavy. Vědci také zjistili, že u člověka pijícího pravidelně 3 šálky kofeinové kávy denně se může krátkodobě projevit mírně zhoršená činnost zrakového a sluchového centra, pokud je najednou nucen se bez své kávy obejít. Ale jak už bylo řečeno, jedná se vždycky pouze o krátkodobou záležitost.

Faktem ovšem zůstává, že když člověk pravidelně dostává větší dávky kofeinu, začne je časem potřebovat pro normální funkci mozku, ale pokud hovoříme o běžném pití kávy, není třeba se obávat. Naše zmíněné 3 šálky denně to v žádném případě nezpůsobí.

Mnozí konzumenti kávy věří v okamžitý účinek kofeinu, pravda je ale taková, že účinky vrcholí asi za hodinu, někdy dvě poté, co přejde do krve. Jenom pro zajímavost uvádíme srovnání účinku: 600 mg kofeinu zvýší bdělost a povzbudí náladu stejně jako 20 mg amfetaminu.

Pokud se potřebujeme kávou povzbudit, pak je mnohem efektivnější dát si několikrát denně malý šálek než pouze jednu velkou porci kávy ráno. Je dokázáno, že kofein při menších a častějších dávkách působí lépe na příslušná centra mozku.

Škodlivá je konzumace kávy v nadměrném množství. Tím se ovšem předpokládá více než 12 šálků denně, pak v organismu dochází k výraznějšímu ovlivnění centrálního nervového systému. Jsou známy i případy otravy kofeinem, ovšem v tomto případě se jedná o dávku, která se rovná stům šálků silné kávy. Nás budou spíše zajímat účinky při mírně zvýšené konzumaci a tady mohou citlivější osoby reagovat nespavostí, neklidem a podrážděností. Vnímavost vůči kofeinu je individuální a u některých lidí může být také ovlivněna dědičnými faktory. Kofein nebývá na rozdíl od jiných návykových látek zneužíván, protože člověk si sám sníží dávku kofeinu, když cítí podrážděnost a nervozitu.

Reakce na kávu může být odlišná u pravidelných a příležitostných konzumentů. Lidé, kteří si odvykli na pití kávy a tudíž jejich tělo delší čas nepřijímalo kofein, reagují na něj po požití kávy výrazně zvýšeným krevním tlakem, ale pouze krátkodobě. Hypertonici, což jsou lidé se stále vysokým krevním tlakem, by měli být v konzumaci kávy velice střídmí, v některých případech by se měli bez kávy úplně obejít. Rovněž lidé s duševními poruchami by se měli pití kávy rozhodně vyvarovat.

Bohužel také mnoho lidí žije s představou, že v konfliktních situacích nebo při nadměrném vytížení je dobré dát si kávu. Pokud se dostaneme do stresu, je velkou chybou se domnívat, že káva je vhodným prostředkem na uklidnění. Je to omyl, protože jednak dochází ke zvýšení tlaku v důsledku stresu a za druhé i účinkem kofeinu. Vzniká tak velmi nebezpečná a riziková situace pro krevní oběh. Rozhodně tedy nikomu nedoporučujeme, aby se v emočně vypjatých situacích uklidňoval kávou.

Za normálních okolností je ovšem káva nápojem, který zvyšuje výkonnost při činnostech vyžadujících naši pozornost, příkladně při řízení motorových vozidel nebo při řešení některých složitějších úkolů. Mnozí z nás ji oceníme při bolestech hlavy, kdy šálek kávy poslouží místo prášku a samozřejmostí je, že pomáhá zahánět naši únavu.

A jak je to tedy s její škodlivostí? Tu se nepodařilo do současné doby jednoznačně prokázat, ale ani celkem vyloučit. Platí tu asi staré známé přísloví, že "všeho moc škodí" a každý extrém je škodlivý. Z toho vyplývá, že pokud budeme pít kávu kvalitní a nebudeme to s její konzumací přehánět, můžeme si každý šálek vychutnat a s radostí prožít.

Za jednoho z největších světových výrobců jakostních kávových zrn je považována Kolumbie. Oblasti, ve kterých se kávovníky pěstují se rozprostírají od výběžků And až ke Kordillerám. Je tady velmi rozdílné mikroklima, díky kterému dozrávají plody kávovníků v různou dobu a to umožňuje jejich sběr po celý rok. Kolumbie má velkou výhodu, že se nemusí obávat mrazů na které jsou kávovníky velmi citlivé, mráz způsobuje jejich uhynutí. Ve velké míře se pěstuje několik variant arabského kávovníku, robusta je zastoupena méně. Zrna jsou zpracovávána mokrou metodou, protože v této oblasti je dostatek vodních toků. Zachování kvality kávových zrn je prioritou pro národní hospodářství a velmi se dbá na to, aby se do země nezavlekla infekce nebo nemoci, které by mohly napadnout a zničit kávovníkové plantáže. V této souvislosti musíme zmínit "perličku", při vjezdu do této země jsou všechna auta na hranicích pečlivě dezinfikována.

Klasický italský kávový nápoj, který obsahuje porci kávy, zpěněné mléko a mikropěnu.

Tento kávový nápoj získal v ČR v posledních letech velkou oblibu. Nápoj se připravuje z horkého mléka, mléčné pěny a malé kávy ve víceméně individuálním poměru. Výsledný nápoj by měl mít jasně oddělené vrstvy - vespod mléko, na něm káva a navrchu mléčná pěna.

Káva Lavazza je součástí naší kávové kultury již déle, než 100 let. Je vlastněna a spravována rodinou Lavazza. Historie kávy Lavazza začíná v roce 1894, kdy Luigi Lavazza koupil malý koloniál v Paissa Olivero, staré části Turína a založil tak vlastní obchod. Malý koloniál se stal startovacím bodem dnešní obrovské společnosti Lavazza.

Společnost s názvem Lavazza byla založena v následujícínm roce po otevření krámku s koloniálem – tedy v roce 1895. Hlavou společnosti byl Luigi. Obchod nevydělával více než 1 300 lir týdně a prodávalo se v něm prakticky cokoliv, zboží se doručovalo domů, občas se obchod stával i náhradou hospody.

Tehdy Luigi Lavazza upražil svůji první kávu a požádal ihned o zaplacení tzv. autorských práv na celý proces výroby kávy.

Dnes je, Lavazza lídrem na poli espressa v Itálii, s téměř 45% podílem na celkovém kávovém trhu a 75% podílem ve spotřebě v domácnostech. Lavazza používá vlastní expertízy k selekci nejvyšší kvality zrn z více než 25 zemí produkujících kávu ve Střední a Jižní Americe, Africe a Asii.

Zelená káva, která byla opracována mechanickým způsobem, aby získala lepší vzhled a lesk.

LOW FAT = označení pro produkt se sníženým obsahem tuku. 
Z nápojů FOUNTAIN je tímto symbolem označeno šest ze sedmi polévek FOUNTAIN.

Kávový extrakt se nalije do velkých plochých nádob (3 × 5 m) vysokých asi 5 cm. V nich se nechá zmrazit při teplotě - 40 °C. Poté se rozdrtí na jemné destičky, které se pak vhazují do lyofilizační vakuové komory, kde dochází při teplotách od - 40 °C. do 0 °C k tzv. sublimaci, tj. k odpařování vody, aniž by tato prošla kapalným skupenstvím. Takto se získá káva, charakteristická vzhledem granulí (malé pevné částečky) a vynikajícími chuťovými a aromatickými vlastnostmi. Při tomto způsobu výroby, který je méně častý, náročnější a dražší, se v kávě uchová plné aroma a chuť. Výsledkem je 100% káva. Drtivá většina káv FOUNTAIN je vyráběna právě tímto způsobem.